Für die Schulen

Porta fontium pro školy

Portál Porta fontium má značný potenciál pro začlenění do výuky dějepisu na druhých stupních základních škol a na středních školách, neboť umožňuje pracovat s pestrou paletou digitalizovaných archivních pramenů (písemných a obrazových), které jsou dostupné prakticky pro každou obec na území Plzeňského a Karlovarského kraje. Portál by tak mohl být součástí výuky regionálních dějin, neboť umožňuje nejen aplikaci obecných didaktických principů názornosti, přístupnosti a aktivity, ale též vede k základům kritické práce s historickými prameny a v důsledku s informačními zdroji obecně.

Optimální formou práce s digitalizovanými archiváliemi je projektové vyučování, přičemž výsledná prezentace řešených problematik může nabývat nejrůznějších podob (referáty, konference, výstavy, postery, tištěné brožury, tematické exkurze, audio/videodokumenty apod.). Od charakteru výsledného výstupu (produktu) a předem definovaných nároků na podrobnost jeho zpracování (s ohledem na věk žáků) se odvíjí časová náročnost jednotlivých projektů, které lze realizovat jako krátkodobé (v řádu vyučovacích hodin) i dlouhodobé (v řádu týdnů až měsíců).

S ohledem na paleografickou a jazykovou přístupnost původních archiválií je třeba akcentovat prameny vzniklé ve 20. století, čímž dochází k zacílení projektového vyučování na moderní dějiny. Zde nabízíme tři konkrétní příklady pro integraci práce s digitalizovanými archivními prameny do výuky dějepisu se zaměřením na regionální dějiny. Možností je samozřejmě mnohem více, takže lze tyto navržené příklady vnímat jak doslovně, tak pouze v rovině obecné inspirace. Kromě práce s písemnými a obrazovými prameny lze ve všech případech zapojit i vzpomínky pamětníků (oral history).


„Oživené pomníky“ – Žáci se pokoušejí v digitalizovaných archiváliích (matriky, kroniky, fotografie) dohledávat informace o osobách zvěčnělých na pomnících a památnících v místě bydliště/školy (typicky pomníky padlým ve světových válkách, obětem totalitních režimů apod.). Na základě pramenů (kroniky, fotografie) a literatury je vhodné na úvod zpracovat historické okolnosti vzniku pomníků (umístění, autorství, realizace, slavnostní odhalení apod.) a zasadit je do dobových a místních souvislostí. Sledování dalších osudů pomníků (ničení, chátrání, obnova) může posloužit jako ukázka vývoje společenských nálad ve vztahu k událostem a osobám, jež pomníky připomínají.

„Bylo tu, není tu…“ – Žáci vyhledávají digitalizované historické fotografie z místa bydliště/školy nebo blízkého okolí a pokoušejí se je lokalizovat a vytvářet k nim současné protějšky, tj. fotografovat stejná místa ze stejného pohledu. Na základě komparace stejných záběrů z různých období historického vývoje rozpoznávají konkrétní změny (proměna krajinného rázu, úbytek/nárůst zástavby, chátrání/obnova stavebních památek, zanedbaná/udržovaná prostranství apod.) a pokoušejí se formulovat obecnější tendence ve vývoji veřejného prostoru v dané lokalitě. K průběhu určitých konkrétních změn lze dohledávat informace v digitalizovaných písemných pramenech (kronikách).

„Za humny je… historie“ – Žáci uplatní své znalosti o významných událostech a meznících moderních dějin (např. Říjen 1918, Březen 1939, Květen 1945, Únor 1948, Srpen 1968, Listopad 1989) a konfrontují je s „mikrohistorickým“ pohledem pramenů vzniklých na lokální úrovni (kroniky). Zjišťují, čím se průběh událostí v konkrétním místě a jejich zaznamenání liší od oficiálního narativu a v jakých ohledech naopak souzní. Jinou možností je vytvoření paralelní časové osy určité události v celorepublikovém/evropském/světovém kontextu (na základě učebnice, encyklopedické literatury, datových příruček apod.) se zaznamenáním průběhu v místě bydliště/školy. Zároveň je třeba mít na paměti, že prameny (a kroniky zvláště) reflektují poměry v době svého vzniku, a nepodléhat jejich dobové rétorice.