Text na stránkách 6

— 246 — něvač prý se týž rostonal na cho- leru. Pan dr. Reinsberg ohledav mrtvého již rolníka, dle domnění cholerou zemřelého, shledal však, že ne cholera, nýbrž přecpání žaludku předčasnou smrť rolníkovu přivedlo, Dotýčný rolník snědl v týž den kus vepřové pečeně a zapil to podmáslím, když pak dostavily se mdloby, vyšel ven a padnuv zde na kámen poranil se na hlavě a mozku, následkem kteréhož poranění za několik hodin zemřel. Rychlé úmrtí sousedovo měli občané manovičtí, za choleru, oznámili to ihned hejtmanství, kteréž další opatření učinilo. Občané mano- vičtí, kteří byli plni strachu, že z nich opět někdo stane se obětí cho- lery, nechtěli ani panu doktorovi samou radostí uvěřiti, že by se byli tak velice spletli. Záhadný nález. V úterý minulý týden nalezena byla dle „Klat. listů“ v žitništi u Štěpánovic dřevěná truhlička, v níž nalezalo se něco šatu a dva dopisy, jeden slovinský, druhý německý nesoucí podpis „M. Stark z Dobliče, sladovnický“. Jak z listů těch vysvítá, byl písatel jich vojenským sběhem. Žáhodno jest, jak truhlička do žita se dostala a nestal-li se tu snad nějaký zločin. Utopil se. Minulý čtvrtek pla- vilo se několik mladíků v blízkém Horšově Týně na menší lodici po řece Radbuze. I stalo se snad ja- kousi neopatrností, že lodice náhle se převrhla a všickni mladíci octli se tak ve vodě a v nebezpečí života. Tři šťastně se dostali na břeh, to však nepodařilo se čtvrtému, 21leté- mu synu tamního učitele a zdejšího rodáka p. Mayera, jenž, jak se zdá, do hlubokého bahna zapadl, odkudž, ač hlavou ven dlouho vyčníval, do- stati se nemohl, takže, dříve než po- moci se mu dostati mohlo, proudem stržen, utonul. Z vody vytažen byl již jako mrtvola. 300 zl. se spálily. Majetník domu Josef Bittner v Javorníku schoval 300 zl. do trouby v kamnech. Když odešel, udělaly děti oheň v kamnech a když otec se zpět vrátil, nalezl místo 300 zl. pouze trochu popele. Krádež. Včera v pátek dopole- dne odstranila se za příčinou přípravy oběda zdejší pí. H. na krátký čas ze svého bytu v spálené ulici a nechala jej nezamčený. Příležitosti té použil jakýsi dlouhoprsťák a odcizil, dříve než se pí. H. z trhu navrátila, ze skříně 48 zl. v stříbrných penězích. Zoufalec. Poslední strašné kru- pobití, které zastihlo zdejší krajinu, vyžádalo sobě za oběť kromě hroz- ného spustošení osení i život lidský. Mladý a pečlivý hospodář z blízkého Vilova v okresu novokdýňském, je- muž krupobitím celá letošní polní úroda byla zničena, vida totiž celou svou naději pro letos úplně zniče- nou, bral si škodu tu velmi k srdci. „Dlužen jsem, výminek musím pla- titi a nyní mám vše spustošené!“ tak a podobně si stále naříkal, až konečně učinil bolesti své konec tím, že se oběsil. Domácí lidé na- lezli v stodole již jen ztuhlou jeho mrtvolu. Přepadeni. Hudební kapela zdej- šího ostrostřeleckého sboru koncerto- vala minulou neděli v hostinské za- hradě p. Mählhanse v Horšovu Týně. Na zpáteční cestu do Domažlic vy- dala se na voze již v pozdní noci, při čemž byla na silnici poblíže ko- stela sv. Anny od několika mužů klacky ozbrojených napadena. Ma- jetník povozu, zdejší měšťan p. P., utrpěl několik ran, načež surovci dali se na útěk. Hrozná vichřice zuřila 23, čer- vence na jihu Minnesoty v Americe ve státu Wiscousin. 70 lidí přišlo o život, přes 100 osob zraněno. Vich- řice povalila i železniční vlak, při čemž 34 cestujících bylo těžce raněno. 70 osob se utopilo. V Baltimore v Americe očekávalo mnoho cestují- cích pro zábavu na hrázi u řeky Patapsco příjezd parníku. Hráz se pod tíží obecenstva sřítila a většina spadla do vody; 70 výletníků uto- nulo. Žně. Sychravé počasí od několi- ka již týdnů v krajině naší panující letošní žně, jak se zdá, velmi pro- táhne. Žita jsou zde sice již všecka požata a v hromádky a mandálky složena, za to ale pšenice a ječmeny jsou nestejné. Některé jsou úplně již zralé, jiné opět zelené, takže, nedo- staví-li se brzy žádoucí teplé počasí, můžeme očekávati s jistotou, že žně nad vše ocekávání letos déle potrvají, Král Zulů Cetewayo, král či lépe náčelník této země, v níž se před 4 lety rozproudila nejprudší válka mezi domorodci a vojskem anglickým, jest mrtev. Týž byl tehda zajat; teprve před krátkou dobou byl propuštěn ze zajetí. Že raději v něm nezůstal. Žil tu klidně a tiše, nyní vrátiv se do domoviny byl napaden jiným náčel- níkem, jeho vojsko poraženo, Cetewayo sám ve svém hlavním městě zavraž- děn a s ním všecky jeho ženy a množství jeho vůdců. Křesť a sňatek Číňana. Navště- vovatelé evangelického kostela ve Vídni (v Dorotheergasse) byli minulé neděle svědky řídké slavnosti. 39letý Číňan Allay-Tschung, jenž právě je ve službě u jistého lékaře, přestou- pil na eyangelickou víru. Po křtu byl týž, jenž poslední čtyři roky žil v divokém manželství, se svou mi- lenkou řádně oddán. Allay-Tschung, jenž dostal na křtu jméno Karel Maxmilián, přicestoval před 7 roky z Ameriky do Vídně, při čemž jeho kroj a dlouhý cop spůsobily u obe- censtva nemalou pozornosť. Co slu- ha v jisté pivnici nedaleko třídy Mariahilfské seznámil se se slušnou Vídeňačkou, toho času stoličnou, a ačkoliv se velmi špatně mohl v ně- mecké řeči dorozuměti, získal si brzy její náklonnost. Před 4 roky zařídili si svou domácnost a žili pospolu. Pomocí čínského vyslanectva obdržel Allay-Tschung potřebné dokumenty, kteréž umožnily, že mohl se svou vyvolenou vstoupiti v zákonný sňa- tek. Rozmanitosti. Jazyk mateřský. Kdysi sešel se s kardinálem Mezzofantim vídeňský básník dr. Lud. Frankl, jenž ačko- li jazyk český svým jazykem ma- teřským nazýval, přec v německém jazyku píše. „Proč nepíšete, pane, ve své mateřštině?“ německy oslovil jej kardinál. „První mé pokusy“, od- pověděl Frankl, „byly skutečně psá- ny v češtině, ale český básník má málo obecenstva“. „Tedy vy, pane, mohl byste mu zjednati obecenstva více,“ pravil Mezzofanti. „Možná, ale což není jedno, jakou formou nebo řeči myšlénky své a city odíváme? Monsignore, jako skutečný kosmopo- lita jazykový shodujete se zajisté v mínění tom se mnou“. „Nikdy,“ ve- ce vlašský kardinál. „Mně jest ma- teřský můj jazyk nejdražší, z celého světa nejmilejší. Známť sice několik nad vlaštinu bohatších jazykův a důmyslnějších, ale toliko ve své mater- štině cítím se svobodomyslným a bo- hatým, jako v nádherném aksamito- vém rouše. V každém cizím jazyku jest mi dvojnásobně přemýšleti, nej- prv o řeči, kterou se vyjádřiti mám, a pak o způsobu, jakým se vyjádřiti chci.“ Toť úsudek soudce zajisté ne- omylného, jenž se znal v padesáti jazycích, ale jazyk mateřský přece nad ostatní nejvroucněji miloval. Zajímavá pověsť koluje na Vý- chodě: Na poušti žil nábožný pou- stevník, který se jen kál a modlil. Jednou potkal pocestného; zamračený obličej a spěšná chůze toho jej po- lekala. Oslovil ho, tázaje se, kam tak spěchá. „Jsem anděl zhoubce a jmenuji se „cholera,“ obdržel za od- pověď, „jsem vyslán, abych navštívil město v tvém sousedství.“ Nábožný muž prosil o milosť pro ubohé oběti a obdržel konečně slib, že strašný mor spokojí se s jedním tisícem obětí. Za několik dní uslyšel, že v městě 10.000 obyvatelů zemřelo. Brzy po té potkal hrůzného poutníka opět a vytýkal mu, že nesplnil dané slovo. „Držel jsem své slovo,“ praví na to bledý muž, „a pouze 1000 lidí usmr- til, ostatních 9000 zahynulo strachem.“