Text auf der Seite 1

Ročník XX. V Domažlicích, dne 14. ledna 1899. Číslo 3. Předplatné v Domažlicch: čtvrtletně zl. 1.— zl. 2.— pololetně celoročně zl. 3.80 DOMAŽLICKÉ LISTY. Předplatné poštou: čtvrtletně zl. 1.20 půlletně zl. 2.40 eloročně zl. 7.99 Týdenník pro zábavu a poučení jakož i pro zájmy politické. Domažlické Listy“ vycházejí každou sobotu o 3. hodině odpoledne o celém archu. Číslo o sobě prodává se za 10 kr. Všechny dopisy redakci a administraci franko. Rukopisy se ne- vracejí. — Inserty čítají se co nejlevněji. — Redakce a administrace na náměstí č. 146, v Domažlicích. (Pokračování.) Druh dobytka, jímž mělo se dle tohoto rozvrhu ponaučení z r. 1774 robovati, určoval se dle domi- nikální fasse, a jen v těch případech, v nichž nebylo lze druh dobytka vůbec aneb přesně určiti, byl sta- noven dle vrchnostenské urbářové ohlášky. Měl-li robotník menší povinnosti, než jakou by byl dle to- hoto rozvrhu musel plniti, plnil i dále tuto mírnější povinnost. Též mohly býti roboty potahové změněny v robotu ruční, a to jednospřežní robota tažní mohla býti pozměněna pouze v ruční robotu jednou osobou konanou, potahová robota dvouspřežní, trojspřežní nebo vícespřežní mohla býti změněna nanejvýš v ruční robotu dvěmi osobami konanou za dalších podmínek, jež byly v ponaučení ustanoveny. V ro- botu potahovou i ruční byly počítány i vedlejší po- vinnosti, na př. posýlky, jízdy, lov ryb, pomůcky a j., takže dny, jež byly těmito povinnostmi vedlejšími stráveny, odečtly se od dnů řádné roboty týdenní. Robotní patent pro království české ze dne 13. srpna 1776 hned v I. článku stanoví poddaným, kteří nechtěli dosavadní dávky plniti, jaké roboty přádelní povinnosti a placené dny pracovní i stálé gruntovní činže mohou býti od nich žádány, i usta- novuje tuto výměru podle výše daně a podle jakosti půdy, pokládaje tyto dvě okolnosti za rozhodné pro posudek o majetkových poměrech lidu poddaného. V tomto patentu robotním jsou tu stanoveny roboty dle tříd daňových, a to dle daňové jednotky 60 zl., jež na jednoho usedlého jsou určeny, avšak dle po- učení z roku 1774 počítá se 57 zl. ordinaria kontri- bučního, placených od usedlého v roce 1773, což se zjistilo dle příruční knížky z vojenského roku 1773 nebo ze subrepartice anebo z kontribučních účtů té- hož roku. Dle týchž pomůcek rozhodoval krajský úřad, bylo-li pochybno, do které třídy jednotlivý ro- botník má náležeti. Neplatili-li potahoví robotníc dle subrepartice daňové za r. 1773 ročně více než 9 zl. 30 kr., měli příště vybívati robotu ruční, jako i dosavadní robotníci ruční museli vybívati dosavad- ní robotu ruční. Podle patentu robotního z roku 1775 obyvatel nebo obyvatelka nemohli robotovati více než 13 dnů roboty ruční jednou osobou: pod- daný, jenž mél stavení a dle subrepartice z r. 1773 neplatil ročně daně přes 57 kr, robotoval ročně jed- nou osobou 26 dnů; poddaný, jenž platil přes 57 kr. až včetně 2 zl. 41 kr.: jednou osobou týdně po jednom dnu; poddaný, jenž platil přes 2 zl. 51 kr. až včetné 4 zl. 45 kr.: jednou osobou týdně po 11/2 dnu; poddaný, jenž platil přes 4 zl. 45 kr. až včet- ně 7 zl. 71/2 kr.: jednou osobou týdně po dvou dnech; poddaný, jenž platil přes 7 zl. 712 kr. až včetně 9 zl. 30 kr.: jednou osobou týdně po 21/2 dnech a poddaný, jenž platil dle subrepartice daňové z r. 1775 více než 9 zl. 30 kr., měl robotovati týdně jednou osobou po tři dny. Ti robotníci, kteří robo- tovali buď jen potahem anebo potahem i ručně a neplatili roku 1773 více než 9 zl. tehdejších peněz, zůstali mezi potahovými robotníky. Robote potahových robotníků byla vyměřena robotním patentem z r. 1775. Robota potahová byla konána dále tak, jako do vydání téhož patentu robotního, takže, kdo robotoval koněm, měl také i na dále robotovati koněm. Ro- botník, jenž si mohl voliti, jaký dobytek pošle na potahovou robotu, nepozbyl tohota práva. Poddaný mohl s vrchností umluviti změnu robotních povinno- stí. Všeliké spory byly rozhodovány královskými krajskými úřady a v druhé instanci královským zem- ským guberniem. Vrchnost nebyla povinna, aby dávala robotní- kům při celoročních robotách ručních a potahových nějaká jídla, ale za janskou robotu (mimořádnou) měla dávati každému robotníku po 11/2 libře chleba. Vrchnost mohla dožádati robotníky, kteří vybý- vali dle výměry robotního patentu ruční robotu men- ší než po tři dny týdně, aby ji konali za mzdu jed- noosobní prací ruční, jež netrvala více dnů, než ko- lik dnů témto robotníkům z dřívější roboty jejich u- bylo, a pakliže tyto placené dny pracovní s bez- platnou robotou nepřevýšily týdenní počet tří dnů. V říjnu, listopadu, prosinci, lednu a únoru mělo býti placeno týdně po 7 kr. mzdy, v březnu, dubnu, květnu, červnu po 10 kr., v červenci, srpnu a září po 15 kr., jež musely býti na konci týdnu hotově placeny, avšak vrchnost mohla si na dluh poddaného odpočísti dle čl. I. 16. robotního patentu z r. 1774 polovinu mzdy. (Pokračování.) školské, vykazuje tyto položky o příjmech: úroky 4787 zl., tiskoviny 1760 zl., nájemné 1828 zl., zvý- šené příspěvky 1440 zl., subvence 24.000 zl., různé příjmy 5000 zl., ve vydání: výlohy správní (služ- né úřednictvu, nájemné, porta, kolky, otop a čištění, telefon) 11.439 zl., Věstník Ústřední Matice školské 1000 zl., úroky 8113 zl., eventuelní příspěvek do fondu učitelského 3000 zl., vydání různá a nepřed- vídaná 20.469 zl., vydání na vlastuí školy (se služ- ným učitelstva) 213.087 zl., na podporu škol ohro- žených 50.840 zl., splátka výpůjčky z roku 1898 učiněné 23.958 zl. — Úhrn vydání činí 331.906 zl., naproti tomu úhrn příjmů 38.815 zl., musí se tedy uhraditi sbírkami a členskými příspěvky 293.091 zl., má-li Matice dostáti posavadním závazkům. Proti ro- ku lonskému jest příjem rozpočtu asi o 10.000 zl. vyšší, jelikož do příjmů vřaděna také subvence zemská pro rok 1898 sněmem království Českého povolená, ale dosud nevyplacená. Vydání jest o 8000 zl. menší než roku 1898, jen tolik bude činiti úspora vzniklá převzetím opavského gymnasia, jelikož Mati- ce do postátnění opavského gymnasia musí plniti své povinnosti k jiným středním školám, jak se valná hromada usnesla, a jak také smlouvami ustanoveno. Rozsáhlost agendy Ústřední Matice Školské zobrazena jest v těchto číslech: Podací protokol vy- kazuje za rok minulý 10.950 čísel (o 700 více než roku 1897), v čemž nejsou obsaženy spisy, které nejsou předmětem jednání (jako vrácené prázdné sběrací listiny a pod.) a které vyznamenávají se zvláště: pokladna vykazuje 6878 položek příjmů, kontrolní kniha vydání 3203, zásobník obětin 1090 položek. Expedováno bylo celkem 49.415 kusů (li- stů, dopisnic, zásilek pod křížovou páskou a zásilek nákladních). Psaní odporučených bylo 568. balíků 432, listů 23.002, pod křížovou páskou 18.860, do- pisnic 5998, osobně doručeno 551 zásilek. Sběracích listin svatováclavských vyhotoveno bylo 12.551, z nichž vrácena dosud asi třetina. Agendu tuto vyři- zuje trojí kancelářské oddělení: účetnicko-pokladní (3 úředníci), konceptní (2 úředníci) a manipulační (úředník, 3 síly výpomocné celodenní, 1 polodenní a 1 sluha). Veškeré práce s vydáváním měsíčního „Věstníku“ (průměrně o 3 arších) a s novinářskými výkazy spojené obstarávají se vesměs v kanceláři matiční. Z veřejné obecní knihovny pro lid v Domažli- cích. V době od 10. října 1897 do 10. července 1898 půjčovány knihy 76krát a půjčeny 3110 oso- bám 6352 knihy. V říjnu 1898 půjčeno 229 osobám Robota. Do Českých Listů Hospodářských napsal JUDr, Karel Vácslav Adámek. Zprávy denní. Rozpočet Ústřední Matice Školské, který bude projednán v nejbližší schůzi výboru Ústřední Matice Ze Staré Prahy.*) (Kapitola z dějin Bílé věže na hradě Pražském). Napsal Jos. Svátek. Uprostřed vřavy válečné v zimě roku 1620. Bílá věž spatřila ve svých zdech vězně, jehož jetí souviselo s pověstným dědickým processem rodu Smířických a následovalo po děsném vyhození zám- ku Jičinského prachem do povětří v den 1. února 1620. Byl to známý dobrodruh Otto Jindřich z Vartenberka, pro tělesnou vadu svoji obecně zvaný Kulhavý. Týž spekuloval na ohromné jmění Kateřiny ze Smiřic, kterou příbuzní její pro jakýsi poklesek rodinný drželi ve vazbě na hradě Kumbur- ku u Jičína. Z vazby této ji vyprostil Vartenberg a pojav ji za choť, ujal se správy panství Jičínské- ho a Kumburského. Mladší sestra Kateřina, pro- vdaná za pana Jindřicha Slavatu z Chlumu, podala na Vartenberka žalobu na rušení držby a direktoři zemští nařídili témuž, aby řečené statky Smiřickým vrátil a před soudem zemským na Hradčanech z pychu svého se zodpovídal. Teprve v lednu 1620 Vartenberg dostavil se do Prahy a zde mu král Fridrich kázal, aby bez dovolení jeho z hradu Praž- ského se nevzdaloval. Ale když královští komisaři dne 1. února 1620 přišli do Jičína, aby ujali veške- ré statky pro paní Slavatovou, paní Kateřina Vam- berkova prachem střelním vyhodila zámek do po- *) Ukázka z díla „Ze Staré Prahy.“ Kulturně histori- cké obrazy od Jos. Svátka. Vychází nákladem Jos. R. Vi- límka v Praze s vignetami K. Stampfera v sešitech po 25. kr., na 5 sešitů předplácí se 1.25 zl. větří, při čemž se čtyřiceti jinými osobami o život přišla. Poněvadž Vartenberk byl obviněn, že měl vědomí o tomto strašném činu pomsty, uvržen byl do žaláře v Bílé věži, kde jej následkem přílišného rozčilení ranila mrtvice, tak že bylo co obávati se o jeho život. Vazba jeho byla tak tuhá, že nebyl k němu puštěn ani bratr jeho, jenž velice o to se za- sazoval, aby přesvědčil soud o nevině bratrově. Vi- da marnost všech kroků svých v tomto směru, pod- platil strážníky v Bílé věži a vysvobodil v letě r. 1260. bratra svého ze žaláře tamního, načež uchýlil se s ním k vojsku kurfiřta saského Po bitvé na Bílé Hoře Otto Jindřich z Vartenberka vrátil se za- se do vlasti, ale byl r. 1626 od zbouřených sedláků svých v Markvarticích na Litoměřicku zavražděn. Nejosudnější doba v dějinách Bílé věže, která ji zjednala nejsmutnější pověsti, jest doba exekuce pobělohorské, jež počala jetím nejpřednějších pů- vodcův odboje protestanstských stavů proti Ferdi- nandovi II. a skončila popravením jich na náměstí Staroměstském. Den 8. listopadu 1620 učinil po jednou konec odboji onomu i kralování Fridricha Falckého; čtvrt léta na to (bylo dne 20. února 1621, v poslední masopustní sobotu toho roku) bylo šedesát osm osob, mezi nimi mnozí někdejší direk- toři zemští, v domech svých v Praze nebo na stat- cích po venkově zjímáno, a šlechticové do Bílé věže, měšťané pak do žalářů v radnicích Pražských měst vsazeni. Bo bílé věže jakožto do vězení šlechticův přišli páni Vilém z Lobkovic, Pavel z Říčan, Václav z Budova, Kašpar Kaplíř ze Su- levic, Prokop Řecký z Olbramovic, Bo- huslav Michalovic, Felix Václav Pěti- pecký z Chýše, Diviš Černín z Chudě- nic, Jindřich Otto z Losu a Jan Vo- strovec z Vostrovic: později přibyli k věz- ňům těmto ještě Krištov Harant z Polžic a hrabě Jáchym Ondřej Šlik, z nichž onen byl jat na svém hradu Pecce, tento pak zradou v Sasku moc císařských upadl. Soudní jednání proti zatče- ným počalo dne 18. března a již dne 29. téhož mě- síce četl cís. prokurator dr Melander obsáhlou ob- žalobu proti jednomu každému z vězňův, a ještě téhož dne byli titéž ve vazbě odděleni, a sice dán každý z direktorův ze stavu panského a rytířského do zvláštních místností na hradě, kdežto direktoři ze stavu městského, již za tou příčinou z měst Pražských na Hradčany byli převezeni, uzavřeni v žalářích Bílé věze, ovšem každý zvlášť. Takž příšli nyní do Bílé věže na místo dříve zmíněných pánů a rytířů měšťanští direktorové Martin Fruvejn z Podolí, Jan Theodor Sixt z Ottens- dorfu, Valentin Kochan z Prachové, Tobiáš Stefek z Koloděj a Krištof Kober z Kobersberku, vesměs měšťané praž- ští, dále Jan Šultys z Feldsdorfu, primas Kutnohorský a Maxmilian Hošťálek z Ja- vořice, primas Žatecký. Velitel hradní stráže Petr Přichovský z Přichovic vodil každého vězně pod dohlídkou vojenskou do soudní síně a zpět do žaláře, což se opětovalo při každém výslechu Pro- ces pokračoval velmi rychle ku předu, neboť sekre- tář direktorův Benjamin Frévein z Podolí vydal ba- vorskému vévodovi Maxmilianovi veškeré protokolly kanceláře direktorův i kanceláře krále Fridricha, z nichž byla vina všech v odboji proti Ferdinandovi II. súčastněných zjištěna. — Mnozí z obžalovaných FEUILLETON.