Text auf der Seite 2

do nových stojanů, opatřeny signem a zapsány do katalogů. Po důkladném studiu zpracován system pro umísťování a vřadování knih, sepsán inventář, lístkový a repositní katalog. Knihovně dán tím pevný základ pro budoucí časy a ona postavena na výši doby jak co do výběru knih, tak i co do zařízení a řízení. Kdo knihovnictví rozumí, pochopí co tu bylo práce a námahy, jež vykonána pouhými ochotníky. Že knihovna jest vzorně řízena, o tom svědčí, že některé obce, zři- zující knihovny, na správu knihovny naší se ob- rátily o informace, kterých se jim ochotně dosta- lo. Prostudovány, než přikročeno k vnitřnímu zařízení, některé knihovny a přečteny spisy o knihovnictví (německé a francouzské zprávy od města Paříže). O tom, že na píli, a snaze ne- scházelo pracovníkům při knihovně, svědčí dopis z města, jež právě zaříditi hodlá knihovnu. Píše ze Sobotky p. JUC. G. Maštálka, okresní tajem- ník: „Jménem všech nás súčastněných na zaři- zování veřejné knihovny v městě našem dovo- luji si vzdáti tímto p. předsedovi a p. jednateli naše srdečné, upřimné díky za onu obětovnou la- skavosť a sympatii, již Jste ráčili projeviti pří- pisem Vaším podniku našemu. . . . Z informace o knihovně Vaší seznali jsme okamžitě, že tatáž nejen vzorně zařízena, ale i celé složení a zalo- žení její podrobně studováno bylo. Žádná z knihoven, jež informace nám zaslaly, nevyhovuje našim poměrům, co se týče právního postavení a i jiných ustanovení tou měrou jako knihovna Vaše . . .“ Dále žádá ještě dodatečně o některé zprávy o vnitřním zařízení. Je viděti, že knihov- na postavena pevně do svých základů a že ne- bylo šetřeno námahy, aby plně úkolu svému do- stála. Vnitřní práce řídil výbor s předsedou p. P. Hanou a zásluha o provedení náleží p. Alex. Halíkovi, jednateli. Knihy vydávati uvolily se s nevšední ochotou opět slečny učitelky. Jak- mile poměry dovolí, bude zřízena při knihovně veřejná čítárna, jež hned v úmyslu byla při zří- zení knihovny. Slavnost vanočního stromku pořádá správa o- patrovny zdejší v tělocvičně chlapecké školy dne 26. prosince t. r. o 3. hod. odpol. Dítky prove- dou pastýřskou hru vánoční ve třech jednáních „U Betlema.“ Po hře následovati bude doslov a vánoční píseň. Příspěvky a vstupné věnují se dítkám z opatrovny. Dobročinnost. Jako každého roku tak i letos pamatováno bylo před vánočními svátky hojně chudiny zdejší. Tak rozděleny purkm. úřadem mezi chudé úroky z nadac P. Čadka, Kateřiny Fořtové a Evy Pickrové. Záložna zdejší podělila 75 chudých po 2 korunách. Pocta. Okresní výbor v Domažlicích vyslo- vil místnímu starostovi p. Ondřeji Ledvinovi v Chodově za vzorné vedení svěřeného mu úřadu při správě jmění místa Chodova zvláštním de- kretem pochvalné uznání. Velkolepou výstavu obrazů Madonny uspořádal v těchto dnech c. k. dv. umělecký závod Mikulá- še Lehmanna v Praze, stejně zajímavou jako po- učnou, ježto na ní seznáváme nejen nejslavnější Madonny starých i novějších mistrů všech věků a národů ale i nejrozmanitější reprodukce jejich jako fotografie a fototypie heliografury, ocelo- a mědirytiny, jakož i barvotisky a vůbec vše, co rozmnožovací umění v tom směru krásného a cenného vykonalo. Tím poskytuje výstava nej- lepší příležitost, aby každý, kdo si přeje koupiti Madonnu, vybral si to nejlepší, co jeho přáni odpovídá: má zde veškeré druhy reprodukcí od jednoduchého do největšího provedení, jež lze dostati za ceny nejlevnější a ku přání i na mě- siční splátky. Slavnost vánočního stromku, pořádaná zdejším spolkem vojenských vysloužilců, konána bude zítra na Boží Hod, dne 25. prosince o 3. hod. odpol. v zahradních místnostech hostince p. Jos. Vrby. Slavnostní řeč prosloví z laskavé ochoty dp. P. Řehoř Vaněk. Dítky přednesou též něko- lik příležitostních básní, načež pak nastane po- dělování sirotků prádlem, šatstvem, obuvi, kni- hami a vánočkami. Lze očekávati, že slavnost tato tichá navštívena bude ct. obecenstvem tak četně. jako jiná leta. Přístup jest volný každému při vstupném zcela nepatrném. „Matice lidu“, tato česká lidová bibliotéka, dovršila svůj třicátý ročník. Jubileum to nezů- stane věru bez patřičného povšimnutí v naší ve- řejnosti. Vykonala věru Matice kus poctivé prá- ce. Za velice laciný peníz vydala v době uply- nulé dlouhou řadu knih, z nichž mnohé jsou ceny nevšední a přispěly opravdu k šíření vzdělanosti a k tříbení vkusu našeho národa. Můžeme po- ukázati tu jen na výtečné romány Karoliny Světlé — mimo ovšem četné práce jiných autorů — jež Matici budou vždy k ozdobě a které svou vnitřní hodnotou a významem řadí se k tomu nejlepšímu, čím naše literatura může se vůbec vykázati. Vy- davatelstvo i redakce této lidové knihovny vyna- kládají všecku péči i pili, aby Matici udrželi stá- le na stejné výši a snaha jich potkává se také s plným úspěchem. Přejeme proto zdravému podniku tomu, aby i v další době konal úkol svůj tak zdárné jako dosud a odporučujeme vřele „Matici lidu“ našemu obecenstvu. Nejstarší lidé v Domažlicích. Na projevené přání zaznamenáváme zde jmena osob ve městě našem žijících, jež dosálhy věku 80 a více roků. Nejstaršími obyvately města našeho jsou: p. Ja- kub Janový a Marie Veselá, již narodili se ro- ku 1806; po nich následují pp. a pí: Majdalena Dubová, Peter Mates, Zuzana Kusbachová, rození v r. 1807; Antonín Hájek, Jan Veber, Jan Kar- ban, rození v r. 1808; Kateřina Vebrová, Terezie Ledvinová, rozené v r. 1809: Marie Doubková, Vojtěch Pek, rození v r. 1810; Markéta Ulricho- vá, Jan Halík, Matouš Hruška, rození v r. 1811; Jan Bittner, Marie Franzová, Max. Srna, Anna Mastná, Nikodem Eckart, Anna Kitzbergrová, Anna Kinzlová, Majd. Šustrová, Jakub Mayer, Ferd. Václavíček, Zuzana Deckrová, Anna Ada- movičová, rození v r. 1812; Marie Matesová, Jo- sef Kralovec, Jan Sperl, Josefa Matoušková, Václav Rospek, rození v r. 1813; Anna Holých, Josef Peklo, Barbora Konopová, Josef Beran, Josef Kůstka, Anna Hubatiusová, Josef Regal, Kateřina Vimmrova, rození v r. 1814; Alžbeta Prášilová, Jan Regal, Kateřina Neugebauerová, Václ. Kacerovský, Dorota Pivoňková, Jos. Fronk, rozeni v r. 1815; Bedrich Feder, Jakub Kalous, Markéta Johánková a Mojžíš Fišl, rození v r. 1816. Při studentském nadání domažlického děkana P. Antonína Příhody z r. 1741 uprázdnilo se mí- sto sedmé od 1. října t. r. s ročním důchodem 250 zl., studuje-li nadanec v Praze, a 160 zl. na venkově. Nadání ustanoveno především pro po- tomky z přímého pokolení zakladatelova bratra Jana Bedřicha Příhody, dále též z pobočního po- kolení a kdyby těchto nebylo žadatelů z příbu- zenstva, pro chudé syny počestných měšťanů z Domažlic, katol. náboženství. Nadání trvá po čas studia na gymnasiu a na universitě. Právo návrhu má Emilian Domečka, nadlesní v Táboře. Žádosti do 20. ledna místodržitelství. O tabákovém monopolu rakouském poskytují zajímava data statistické zprávy za rok 1895 vy- dané. Tabákových továren státních je v Rakou- sku celkem 28, z toho v Čechách 5 (Budějovice, Jáchymov, Lanškroun, Sedlec, Tábor), na Moravě 4 (Hodonín, Jihlava, Svitava, Šternberk). Počet úřednictva obnášel kocem r. 1895 úhrnem 422, služebnictva 231 a dělnictva úhrnem 35.602 osob, z čehož mužských jen 3688 a dělnic 31.914. Nej- více dělnictva zaměstnávají továrny v Sedlci (2389) a v Jihlavě (2235). Mzda roku 1895 děl- nictvu vyplacená obnáší 6,803.090 zl. za 291 pra- covních dnů o 10. hod. denně s průměrnými pře- stávkami dennními 80 min. Průměrná mzda 1 dělníka obnášela týdně 5 zl. 30 kr., 1 dělnice 4 zl. V posledním čtvrtstoletí od r. 1871 stoupl počet dělnictva v tabákových továrnách zaměst- naného z 20.500 na 35.602; procento dělnictva ženského stouplo mnohem značněji než dělnictva mužského. — Pokud se spotřeby tabáku týče, vybíráme udaje následující: úhrnné příjmy tabá- kového důchodku rakouského stouply od r. 1871 do r. 1895 z 55.2 mil. zl. na 92.09 mil. zl. Ob- nosy za tabák a doutníky stržené činily v roce 1871 úhrnem 50.32 mil. zl., roku loňského 89.66 mil. zl. Kdyby se dle průměrné spotřeby tabáku jakožto velice rozšířeného zboží luxusního, mělo souditi na blahobyt obyvatelstva, byla by stup- nice zemí následující: Dolni Rakousy, Solnohra- dy, Slezsko, Přímoří, Čechy, Horní Rakousy, Štýrsko, Korutany, Tyrolsko, Morava, Krajina, Bukovina, Halič, Dalmacie. Tedy království Če- ské, nejvíce poplatné, na místě pátém. Zajímavý to úkaz! Řemeslnicko-živnostenská jednota -v Domažli- cích konati bude výroční valnou schůzi dne 26. t. m. o 2. hod. odpol. ve spolkové místnosti ho- stince „u Šumavy“. Pořad jednání jest následu- jící: 1.) Čtení zápisu o poslední valné schůzi. 2.) Zprávy spolkové: a) jednatelská, b) pokladni, c) knihovní. 3) Návrh výboru na udělení čestného členství. 4.) Volba předsedy, místopředsedy, jed- natele, pokladníka, knihovního, 6 výborů, 3 ná- hradníků a 3 revisorů účtů 5.) Volné návrhy. — Nesejde-li se k platnému usnášení potřebný po- čet členů, konati se bude druhá valná schůze o hodinu později, ve kteréž jednati se bude bez o- hledu na počet přítomných členů. Nové zprávy o tabákově továrně. Ač zdá se, že boj o novou továrnu na tabák nově pro Ta- chov se rozhoduje a snad jen Strakonice dosud vážně konkurují, vychází nyní na jevo, že mimo všecka města, jež dříve již jsme jmenovali, ne tak Blatná a Příbram, jako spíše Planá a Stříbro o erární továrnu se pachtí. Je prý dokonce ne- přátelství z toho mezi hlavami obou těch měst. Nové nádraží na České Kubici. Jak jsme sdě- lili, počal dne 26. září zdejší inženýr p. Fr. Pek v České Kubici se stavbou nového nádraží, jež rychle pokračuje. Staniční budova již dosáhla „rovnosti“, u skladišť jsou vyzděny základy, stud- na jest úplně vykopána a v zemních pracích rychle se pokračuje. Pracuje se tu o výkopu 40 000 m3, protože nynější koleje o půl druhého metru níže položeny budou. Z Řemeslnicko-živnostenské jednoty. Ve vý- borové sshůzi, dne 20. t. m. konané, usneseno, aby spolkový věneček pořádán byl dne 24. ledna 1897 v sále hotelu „u Šumavy“. Komité pro vě- neček ten tvoří nynější výbor jednoty. — Za činného člena přijat p. Jan Pavlík, trafikant. Porota. První porotní období přištího roku započne u plzeňského c. k. zemského soudu dne 8. února 1897 a slosování porotců pro ně bude vykonáno dne 18. ledna. Z Politického spolku. Výbor „Politického spolku pro Domažlice a okolí“ konal dne 20. t. m. výborovou schůzi, ve kteréž denní pořádek vyřízen, jak následuje: Přečten a schválen bez poznámky zápis z poslední schůze. Usneseno, aby výroční valná schůze svolána byla na den 10. ledna 1879 na 6 hod. več. Kdyby v určenou hodinu dostatečný počet členů se nesešel, konati se bude valná schůze o hodinu později s týmž pořadem bez ohledu na počet přítomných členů. Pořad schůze: 1.) Zahájení schůze. 2.) Čtení střeží jako cko v hlavě a za které by vycedili poslední krůpěj krve srdce svého. Leč obrazotvornost má šla dále, viděl jsem obraz jiný. Sťastné jsou i ty dítky, o než pečuje něžné srdce, plné lásky mateřské, — které ještě pocítiti nedovede veliký bol jímající srdce matčino nad neláskou otcovou k dětem a k ní samé. I ty mají radostný štědrý večer. Oko matičky je- jich zazáří aspoň v den tento jediný v roce jas- ně. Ostatně po celý rok zatažen je zor její tem- nou rouškou nad bezstarostným životem mužo- vým. V matce té mají dítky její anděla stráž- ného — kéž jim ho Svrchovaný zachová tak dlouho, až samy dovedou potáceti se tímto údo- lím slzavým. Špadla klapka stereoskopu e očím mým zjevil se obrázek nový, Vzpomněl jsem, že na potulce své večerní viděl jsem chouliti se v portále jednoho kostela dvě dítky, děvčátko asi šestileté drželo v ruce košíček s troškou „žabince pro kanárky“ a vedle něho tetelil se zimou asi čtyřletý hosíček. Viděl jsem, kterak dítky ty budily soustrast kolemjdou- cích. Jsou snad sirotky? O nikoli. Obraz stá- vá se jasnějším. Několik kroků od nich ve vý- klenku kostelním stál mnž, jehož zjev ukazoval patrné účinky alkoholismu. To byl otec dítek těch. Dítky byly prostředkem zaopatřujícím mu příjem, z něhož mohl se osvěžiti a pobaviti v kruhu sobě rovných. Nedbal, že dnes rodičové chystají radost dětem, u něho bylo — opáčně, jemu musil y chystati radost dítky samy, ač chvě- ly se zimou a hladem. Tak daleko dovede po klesnouti člověk hovicí náruživosti své, že stává se horším zvířete. Skutečně není také horšího a nepřirozenějšího zjevu v lidské společnosti, než když rodičové nemají k dětem svým ani tolik lásky jako němá tvář v širé přírodě, která svá mlá- ďata něžně opatruje, sama hladoví, jen aby holátka svá nasytila a chrání je srdnatě před úklady ne- přátel, nasazujíc za ně svobodu i život svůj. Jak hrozno naproti tomu pomysliti, že jsou bezcitní otcové i matky, kteří štítíce se sami poctivé prá- ce, neostýchají se pro mrzký zisk, pro hříšný pe- níz hanby vésti vlastní dítky od útlého mládí v bědy a kal pouličního života, v žebrotu, v leh- komyslný potulný život, prostituci i dráhu špat- nou, která končí některou z pověstných posled- ních stanic zmařeného života. A přece, bohužel, jsou celé řady rodin, které existují, tyjí a žijí ze žebroty, zkázy a hanby dítek svých. O zajisté, že nedovedou si představiti šťastné dítky, jak strašno té dětské drobotině, která je třeba v nej- krutší zimě štvána od domácího (krbu nelitostně do blátivých, pošmourných ulíc, aby sehnala za každou cenu zrádný groš, na němž lpí vzdechy, strastí i slzý ztýraných dětských duši . . . . Při- nesou-li almužnu nebo mzdu hanby neštastná ona stvoření, dostane se jim od rodičů z milosti něja- kého sousta, pak-li však se jim to nepodaří, čeká je lání, trýznění a pásmo muk! .. . Jak je as v posvátný večer dnešní, o Ježíšku, takovým ne- bohým dětem, jež dětství nepoznaly, bytostem předčasně sestárlým, kleslým a zbídačelým, když vidí jiné šťastnější plesati u nádherně zářícího stromku vánočního v jasu blaha a lásky! Bída a chudoba lidská je vždycky trudnou. ale předce nikdy neuléhá na srdce tak těžce, ja- ko když stihne nevinné děti již na prahu života, a když ti, kteří je předčasně „veštvou v strasť a zkázu, jsou ti, kteří by krev svou měli chrániti a zasypati otcovskou péči a láskou mateřskou. — Dlouhým tímto rozjímáním štědrovečerním cítil jsem se býti konečně unaveným — i dýmka vyhasla. Leč poesie vánoční dolehla na mne v osamělosti mé tím tklivěji a duší ozvaly se slova našeho Jaroslava: A staré písně v duši znějí a s nimi jdou sny jesliček kol hlavy mé, jak ve závěji hlas traticích se rolniček. — V tom zvonili na půlnoční. „Christus natus est pro nobis“ rozechvělo duši mou a bez- děky šeptaly rty mé modlitbu: „O Ježíšku, shléd- ni s výšin rajských na dítky nešťastné; rozněť v ledových srdcích otců a matek tu pravou lásku k dítkám jejich, ať ve Tvůj výroční den všecka naše česká drobná druž veselými hlasy Tobě ku cti a oslavě zapěti může: Narodil se Kristus Pán, veselme se!“ r.