Text na stránkách 1

Ročník XVII. V Domažlicích, dne 29. února 1896. Číslo 9. Předplatné v Domažlicch: čtvrtletně zl. 1.— ploletně zl. 2.— celoročně zl. 3.80 DOMAŽLICKÉ LISTY. Předplatné poštou: čtvrtletně zl. 1.20 půlletně zl. 2.40 celoročně zl. 4.60 Týdenník pro zábavu a poučení jakož i pro zájmy politické. Domažlické Listy“ vycházejí každou sobotu o 3. hodině odpoledne o celém archu. Číslo o sobě prodává se za 10 kr. Všechny dopisy redakci a administraci franko. Rukopisy se ne vracejí. — Inserty čítají se co nejlevněji. — Redakce a administrace na náměstí č. 146. v Domažlicích. v Domažlicích konala dne 20. února t. r. valnou schůzi za předsednictví starosty p. Petra Hany a u přítomnosti 20 členů. — Za členy jednoty při- hlásili se nově p. MUDr. Gustav Halík, lékař ve zdejší nemocnici a p. Karel Trnka, velkoobchod- ník v Domažlicích. Pan předseda zahájiv schůzi, připomenul členů v roce minulém v Pánu zesnu- lých, jimž přítomní povstáním počesť věnovali. Na to čteny zápisy z minulé řádné a mimořádné valné schůze, které bez námitky schváleny. Ze zprávy, podané jednatelem p. Jak. „Růžkem, za- znamenáváme následující: Od poslední valné hro- mady, která se konala dne 5. dubna 1894 přijati byli za členy skutečné přispívající členové dp. P, Meth. Mühlstein, převor zdejšího kláštera a p. Jan Ludvík, městský zahradník. Mimo to při- stoupili za členy skutečné nově p. Ant. Hájek ml., ekonom a p. B. Krs, c. k. soudní kancelista v Domažlicích. Dva podíly zaplacené po † ředi- teli kůru p. Sev. Blätterbauerovi byly rozděleny tak, že si jeden ponechal téhož syn p. MUDr. Moric Blätterbauer, městský lékař v Uhlíř, Jano- vicích, a druhý byl věnován p. Ant. Schmidtovi, mistru punčochářskému v Domažlicích. Tedy při- bylo členů skutečných 5. Naproti tomu byli ne- uprosnou Moranou ze středu spolku vyrváni ná- sledující čtyři členové: pp. Václav Franz, punčo- chář, Jan Hájek, hostinský, Vavřinec Kacerovský, koželuh a Jakub Kralovec, továrník. Poněvadž podíly těchto členů jsou zaplaceny, mohou dle čl. 23. stanov jednoty plným právem na dědice pře- vedeny býti. Jest tudíž nyní členů skutečných 96 se 116 podíly. Členů přispívajících bylo r. 1894 15. Přestoupením mezi členy skutečné u- byli 2 a přesídlením 5 členů. Nově přistoupili za členy přispívající pp. Marcel Ludvík, koželuh a Jos; Solar, c. k. okresní šikovatel v Domažli- cích. Celkem čitá jednota 112 členů a sice 7 zakládajících, 96 skutečných a 10 přispívajících. Dne 15. října 1895 konána byla mimořádná val- ná schůze, kteréž za předsednictví starosty p. P. Hany súčastnilo se 18 členů, jež svolána byla za tím účelem, aby dle čl. 13. stanov splnomocnila výbor ku zamýšlenému zakoupení pole na Škarmani od dědiců Paroubkových. Pozemek tento má se přiměřené upraviti, stromovím a keři osázeti a tak má se rozšířiti libosad jižně od pole toho již založený. Aby se vyhovělo přijatému návrhu p. ředitele cukerní rafinerie Em. Hübnera ve smyslu čl. 5. protokolu z minulé řádné schůze, dorozuměl se výbor sadařský se zdejším hospodářským spol- kem a zvolil do komise pro uspořádání přednášky za delegáty p. Petra Hanu, starostu a p. Jakuba Martínka, správce sadů. Z hospodářského spolku byli delegáty dp. P. Meth. Mühlstein, převor a p. Josef Radl, ekonom a jednatel. Zmíněná komise vyzvala nejprve p. Ladisl. Burketa, ředitele ho- spodářské školy v Písku, aby zmíněnou předná- šku uspořádal. Týž ale nemohl pro nával prací přání tomu vyhověti. Komisi té podařilo se pak získati osvědčeného pomologa českého p. Josefa Buňatu, profes. na pomol. ústavě v Troji. Týž zavítal do města našeho dne 15. prosince r. 1895 a uspořádal v kreslírně nové chlapecké školy zdařilou přednášku o vysazování, ošetřování a omlazování stromů ovocných, připojiv ku konci druhy stromů, které by se pro drsnější podnebí krajiny naší hodily. Přípisem purkmistrovského úřadu zdejšího z dne 13. května 1894 byla sa- dařská jednota vyzvána, aby vyslala delegáta do rozšířeného výboru obecní knihovny. Zvolen byl zapisovatel p. Jakub Růžek. Co se činnosti vý- boru týče, odbýval mimo měsíce zimní deset schůzi a čtyři vycházky do stromovek spolko- vých, čině při tom svá pozorování a navrhuje, čeho třeba kde zaříditi, aby činnosť jednoty do- mohla se žádoucích úspěchů. S vděkem připome- nul jednatel zdejší spořitelny, která věnuje již po několik roků jednotě 300 zl. ročně a zdejší obce, která hmotně i morálně jednotu podporuje. Konce zprávu svou projevil jednatel vroucí přání, aby jednota větší přízni u zdejšího obyvatelstva se těšila, což nejlépe se osvědčí, bude-li se počet členů hojně množiti, aby spolek, jsa hmotně s do- statek podporován, tím blahodárnější činnost vy- víjeti mohl. Na to následovala zpráva správce sadů p. Jak. Martínka. Pokladník p. Em. Holý sdělil zprávou svou, že bylo od 6. dubna r. 1894 do 31. prosince 1895 přijato 1373 zl. 96 kr., naproti tomu obnášelo vydání 1106 zl. 49 kr., zbývá tudíž na hotovosti 267 zl. 37 kr. Veškeré jmenované zprávy, jakož i zpráva o revisi účtů, vykonaná c. k. vrchním berním in- spektorem p. J. Tillem a pokladníkem spořitelny p. J. Hájkem, byly bez námitky přijaty a schvá- leny. Před volbou správního výboru ujal se slova p. Max. Duffek, který, poukázav k řádnému ve- dení dosavadní správy spolkové, učinil návrh, aby stávající členové výboru v hodnostech svých na dále setrvali. Návrh páně Duffkův byl jedno- myslně přijat a zvoleni akklamací pp.: za před- sedu Petr Hana, jeho náměstkem Ant. Hájek str., správcem sadů Jak. Martínek, pokladníkem Em. Holý a zapisovatelem Jak. Růžek; členové vý- boru jsou pp.: Dr. Jan Dobrý, děkan, Em. Hüb- ner, ředitel cuk. raffinerie, Jan Ludvík, městský zahradník, P. Meth. Mühlstein, převor a Jan Re- gal, účetní spořitelny. Za zemřelého p. Jakuba Královce zvolen byl p. Max. Duffek. Rovněž re- vise účtů svěřena byla dosavadním pp. J. Tillovi, c. k. vrchnímu bernímu inspektorovi a J. Háj- kovi, poklad. spořitelny. Při volných návrzích ujal se slova p. Em. Hübner, který poukázal k tomu, že se v sadech na Škarmani dělají škody vyřezáváním křovin. Přítomní snesli se na tom, aby se správa spolko- vá o to postarala, by podobným zlomyslnostem přísnou dohlídkou na sady bylo zabráněno. — Týž navrhl, aby příležitostně opět přednáška z pomologie jako roku minulého uspořádána byla. I tento návrh byl přijat a výboru uloženo, aby se v případné době opět p. Buňata o uspořádání přednášky požádal a aby k tomu byla volena ta- ková doba, ve které by se mohlo vyjíti do okolí, aby p. přednášející půdu krajiny naší seznal a mohl pak dáti poučení, které stromy by se u nás vzhledem k poměrům klimatickým a půdy s vý- hodou pěstovati mohly. — Městský kancelista p. Alex Halík navrhl, aby se po způsobu klubu tu- ristického rozeslala vyzvání k čelnějším osobno- stem zdejším, aby za členy spolku přistoupily. Návrh tento pozměnil se v ten smysl, že se každý člen výboru a jednoty vůbec starati bude, Sadařská jednota (Pokračování.) — U všech všudy! — zvolal Anatol. — Já bych je nebyl nechal takto uklouznouti a byl bych i přes zápověď je pronásledoval. — Já však, — odvětil Rau!, — raději jsem čekal a mimo to nevím, jaká to předtucha na místě mne zadržela. Přál jsem si toužebně ne- známou tu dámu poznati, a přece mne naplňo- vala při tom jakási tajná bázeň; zdalo se mi, jako bych měl vše najednou získati aneb ztratiti. Konečně neodhodlal ijsem se ani k nejmenšímu pokusu, abych dozvěděl se o ní, co chtěla za- chovat v tajnosti, i ponechal jsem naše shledání úplně vůli její. — V ustanovený den byl jsem první v loži. Asi o půl noci přišla má neznámá opět jsouc provázena černým dominem. Byl jsem velice potěšen z jejího příchodu, neboť přítom- nost její byla mi důkazem důvěry a sympatie, která mé samolibosti lahodila. Bavili jsme se velmi důvěrně, dlouho a živěji než poprvé, po- dobajíce se dvěma přátelům, kteří se po drahném čase opět shledali. Má neznámá nezatajovala dojem té zábavy, — byli jsme oba šťastni. — Víte-li pak, — řekl jsem, — že jste mi onehdy nesvěřila ani své křestné jméno? Ah, to vám mohu říci, jmenuji se Nelly. Mně se zdálo jméno to tak krásné, jako ona sama dojista krásná byla. — Dobře tedy, drahá Nellynko, odpověděl jsem, — spatřím dnes ko- nečně váš sličný obličej? Neznámá dívka při slovech těch se zachvěla. Jak že, zanášíte se stále tou pošetilou myšlen- kou? Nemluvme více o tom. — Probůh, Nellynko, bude to tajemství věč- ně trvati? — Snad . . — Jste vdaná? — — Nejsem. — Závisíte na rodině? — Nikoliv. — Jste úplně samostatná? — Ano. — Pak není, — pravil jsem, — žádné lidské moci, jež by mne od vás odloučiti mohla. V témž okamžiku jsem cítil, že se ruka dív- čina v mé ruce zachvěla . . . Posvátné ticho na- stalo mezi mnou a ní; chtěla promluviti, hlas jí však selhal, a já poznal, že pláče . . . Byl jsem překvapen a zaražen, neboť mimovolně mi tato žena imponovala. Než vzpamatovav se pravil jsem: — Slyšte, Nelly, neznám sice vašich citů ke mně, avšak já vás miluji, a vaše celé chování přesvědčuje mne, že jste této lásky úplně hodna. Cítíte-li, že někdy bude vám možno lásku tuto opětovati, tedy se mne nevzdalujte a přiznejte se k tomu bez vostýchání. Tato škraboška, která zakrývá mi váš obličej, velmi dobře poslouží vaší ostýchavosti. Nespatřím vaše zardění. Probůh, mluvte! Mezi tím se Nelly zotavila a pravila poně- kud mírněji: — Jestliže jste přesvědčen, že úcty vaší jsem hodna, myslím, že dovolená tato schůz- ka se mnou vám postačí. Ano, Raule, láska va- še, přiznám se, učinila by mne šťastnou a hrdou, ale neúprosný osud nás odlučuje. Neuzříte mne více! — Nelly, Nellynko! Jak můžete takto mlu- viti v okamžiku, kdy vyznáním svým učinila jste mne člověkem nejšťastnějším. Nikoliv, já vás neopustím. Jsem nyní dosti silný. Přiznala jste se, že byste mne mohla milovat a já bych vás měl opustiti? To se nikdy nestane! — Mějte slitování! — "pravila Nelly. — Či jste již štěstím svým přesycen. — Nikoliv, ale chci býti úplně štastným. Dnešního jitra doprovodím vás domů a uvidím vás; pak budu čekati na dovolení, abych vás směl opět navštíviti. Pohnutí Nellyino bylo veliké a dotklo se mne citlivě, neboť domníval jsem se, že musí vy- plývati z neobyčejné spříčiny. — Nuže, — řekla se zoufalou odhodlaností, — dovoluji vám, abyste přišel; avšak nikoliv dnešního jitra, nýbrž dnes večer o sedmé hodině do ulice Pigalské čís. 23. Ptejte se tam po paní z Rumigny, avšak po ni- čem jiném více, na to mi dáte své čestné slovo. Opojen tím nenadálým stěstím přislíbil jsem vše; ona však zůstala mlčelivou a smutnou po celý čas, jejž jsme spolu ještě strávili. Několi- krát uchopila mou ruku a stiskla ji vřele a po- vznesla ji k svému srdci, jež mocně tlouklo. — Toto srdce, — pravila, — bude jen pro vás tlouci, co živa budu; možná však, že žití mé nebude dlouhé. Nemohl jsem si nikterak tuto zádumčivost vysvětliti, kteráž se tak různila od dřívější mla- distvé živosti a veselosti, již Nelly od počátku naši známosti na jevo dávala. I já jsem počal býti smutnějším; zdálo se mi, jako by s každou hodinou mizela také část štěstí mého. Nelly v zármutku svém sklonila hlavinku k prsoum mým a držela ruku mou ve své. Byl to tehda poslední maškarní ples a trval déle než ostatní; my pak zůstali až do konce. Konečně jsme se přece musili rozejiti. Já do- provodil Nellynku až ku kočáru, k němuž dvé pěkných koňů zapřaženo bylo. — S Bohem tedy, FEUILLETON. Povídka místo plesu.