Text na stránkách 1

Ročník XV. V Domažlicích, dne 29. prosince 1894. Číslo 52. Předplatné v Domažlicích: čtvrtletně zl. 1.— půlletně zl. 2.— celoročně zl. 3.80 DOMAŽLICKÉ LISTY. Předplatné poštou: čtvrtletně zl. 1.20 půlletně zl. 2.40 celoročně zl. 4.60 Týdenník pro zábavu a poučení, jakož i pro zájmy politické, „Domažlické Listy“ vycházejí každou sobotu o 3. hodině odpoledne o celém archu. Číslo o sobě prodává se za 10 kr. Všechny dopisy redakci a administraci franko. Rukopisy se ne- vracejí. — Inserty čítají se co nejlevněji. — Redakce a administrace na náměstí č. 146. v Domažlicích. přijatý právě v poslanecké sněmovně říšské rady, zní následovně: 1.) V neděli zastaviti se [má veškerá práce živnostenská. 2.) Nedělní klid počíná nejpozději od 6. hod. ranní každé neděle a to současně pro veškeré dělnictvo každého závodu a trvá nejméně 24 ho- diny. 3.) Z ustanovení článku 1.) jsou vyňaty; a) práce k čistění a installování konané v lokálech živnostenských a dílnách, kterými podmíněno jest pravidelné provozování živnosti a bez kterých by nastalo podstatné porušení živnosti aneb tato by se nemohla provozovati bez nebezpečí pro ži- vot a zdraví pomocniků za dnů všedních; b) po- vinná stráž v závodě; c) práce inventurní; d) neodkladné práce pomíjivé, které provésti se musí z ohledů veřejných, zejmena bezpečnostních a policejních. 4.) Živnostníci, kteříž užívají pracovníků v neděli k pracím, uvedeným v čl. 3., povini jsou vyložiti seznam, do kterého zapsati se musí pro každou jednotlivou neděli jmena zaměstnaných pracovníků, místo a doba jejich zaměstnání jakož i druh prováděné práce. Seznam ten musí býti na žádost předložen živnostenskému dozorci. Po- kud se týká prací, uvedených v čl. 3. odst. d), jest majitel živnosti povinen, zpraviti o nich živ- nostenský úřad dříve ještě, než-li počnou. 5.) Pokud práce uvedené v čl. 3. Jdst a), b) a d) trvají déle než tři (hodiny, aneb jsou-li pra- covníkům na závadu obcovati dopoledním služ- bám Božím, jsou majitelé živnosti povini, každé- mu v práci zaměstnanému dělníku buď každou třetí neděli celých 36 hodin, aneb každou druhou neděli na nejméně v době od 6. hodiny ranní do 6. hodiny večerní poskytnouti klid. Nepřekáží-li práce uvedená v čl. 3. odst. a), b) a 4) dělníku, obcovati nedělním bohoslužbám, trvá-li však déle nežli 3 hodiny, může býti dělníku místo náhrady, uvedené v odst. 1., poskytnut klid 24 hodin ně- který všední den. 6.) Ministr obchodu zmocňuje se, aby s mi- nistry vnitra i vyučování v jednotlivých odborech živnostenských, ve kterých dle jich povahy práce nemohou býti přerušovány a odkládány, aneb ve kterých jeví se potřeba práce takové v neděli se zřetelem na denní potřebu, aneb na potřeby, které jsou právě v neděli naléhavé, jsou-li to po- třeby obyvatelstva aneb veřejného zájmu, dovolil živnostenskou práci v neděli a to postupem ad- ministrativním. — V živnostech, ve ktevých se koná práce nepřetržitě a ve kterých jest nedělní práce dovolena, musí býti tato nedělní práce ob- mezena vždycky na práce, které s vlastním usta- vičným provozováním živnosti bezprostředně sou- visejí. Pokud pak se týká ostatních živností, pro které jest dovolena výjimka, platí tato nedělní práce jenom výslovně na ony výkony, které byly ministerským nařízením povoleny; naproti tomu mají býti zastaveny všechny práce ostatní, jako jsou práce průpravné, nebo veškeré práce vedlejší a pomocné. Upravení prací v těchto závodech v neděli dovolených a stanovení podmínek, za kte- rých se dovolují, děje se pro všechny závody téhož druhu rovnoměrně a se zřetelem na usta- novení čl. 5. ve příčině náhradního dne klidu. — Příslušná ustanovení nechať se pojmou do pracov- ního řádu, po případě nechať se nalepí na příhod- ném místě v dílnách v jazycích v zemi obvyklých. 7.) Pokud v jednotlivých odvětvích živnosten- ských, jichžto provádění v neděli k uspokojení denních potřeb aneb v neděli zvláště důležitých potřeb obyvatelstvu jest potřebno, dlužno vzíti ohled na poměry místní, aneb jak se utvářily dle zvyklosti a mravů, může se vyšetření a stanove- ní potřebných výminek Fz pravidla o nedělním klidu súčastněnými ministerstvy svěřiti politickým úřadům zemským. Příslušné živnosti buďtež na základě nařízení, které se vydá ve smyslu článku 6., jmenovitě udány. Při stanovení výminek pro tyto živnosti, které mohou býti pro jednotlivce obce, aneb jednotlivá místa různé, budiž vzat zřetel na opatření učiněná ve čl. 5. ve příčině odpočinku. Tolikéž budiž příslušné ustanovení přijato do pracovního řádu, po případě budiž na vhodném místě v dílnách vyhlášeno jazyky v zemi obvyklými. 8.) V živnostech obchodních jest nedělní prá- ce dovolena nanejvýše na dobu šesti hodin. U- stanovení hodin, za kterých práce nedělní je do- volena, děje se politickým úřadem zemským po vyslechnutí příslušné obce a příslušného společen- stva. Na jednotlivou neděli, o které poměry místní vyžadují rozšířené doby obchodu, jako v čase vánočním, o slavnostech zemských patronů atd., může se dovoliti rozmnoženi hodin, za kte- rých jest práce v živnostech obchodních dovolena, politickými úřady po vyslechnutí obce a přísluš- ného společenstva až v celku do výše 10 hodin. Tolikéž může politickým úřadem se zřetelem na zvláštní místní poměry, jako ku prodeji posvát- ných věcí na místech poutnických, k prodeji po- travin na místech výletních, na nádražích a pod., po vyslechnutí obce a příslušného společenstva býti dovoleno rozmnožení hodin, za kterých jest provozování obchodní živnosti povoleno a to buď pro všechny neděle, neb pro neděle v určité roční době, neb pro jísté období, ale nesmí doba pro- vozování obchodu převýšovati v celku dobu 10 hodin. Stanovení potřebná, za kterých jest ne- dělní práce k činnosti obchodní mohou pro různá odvětví obchodu a pro jednotlivé obce neb část obce býti různá. Při tomto stanovení musí býti vzat zřetel na dobu určenou pro dopolední šlužby Boží. V hodinách, za kterých nedělní práce v obchodních živnostech není dovolena, nesmí býti krámy otevřeny. 9.) V oněch obchodních živnostech, ve kte- rých pracovnímu personálu nedělní klid počínaje 12. hodinou polední nemůže býti bez přestávky až do otevření obchodu příštího dne dovolen, bu- diž tomuto personálu střídavě vyhrazena každá druhá neděle jako zcela svobodná a volná aneb, kde se to nedá uskutečniti, půl dne všedního jako den odpočinku. 10.) Pokud dle ustanovení článku 8. práce v obchodních živnostech v neděli jest zůstavena, nesmí majitel obchodní živnosti, který nezaměstná- vá žádných pracovníků, vykonávati svůj obchod po případě nesmí míti také svůj krám otevřený. 11.) Předpisy o nedělním klidu v obchod- ních živnostech platí také pro prodej zboží, po- kud tento není zvláště upraven na základě čl. 6., po připadě 7., tolikéž pro prodej podomní (§. 60. živn. řádu) a pro prodej tržní. 12.) Předpisy vydané politickými úřady zem- skými ve smyslu čl. 7. a 8. buďtež koncem každé- ho čtvrletí sděleny ministerium obchodu, které ve srozumění se súčastněnými ministry může zařídi- ti změnu předpisů těch. 13.) O svátcích budiž vyhrazen pracovníkům se zřetelem na jejich konfesi čas potřebný k ob- cování dopoledním bohoslužbám. 14.) Přestupky! tohoto zákona trestají se dle trestních ustanovení živnostenského řádu. 15.) Zákon tento nabývá platnosti tři mě- síce po vyhlášení. Zprávy denní. Pro dělnictvo z Pošumavi. Ústřední výbor „Národní Jednoty Pošumavské“ byl požádán vel- kozávodem cihlářským ve středních Čechách o doporučení mu asi 70 rodin dělnických ku stálé práci v cihelně. Týdní výdělek 9 až 3členné ro- diny jest 12 až 13 zl. a obdrží též bezplatný byt. Místní odbory Národní Jednoty Pošumavské se Zákon o nedělním klidu, Žhář který nezapálil, Napsal V. de L'Isle-Adam, Dcera komorníka nad střibry pana Escabaly Berenika byla roztomilá dívka a z nejkrásnějších pařížských dam. Čistý, nevinný její úsměv vábil veliký dav šlechtických paniců; byl tak prosla- ven, jak znám byl půvab, jímž bez rozdílu vítala hosty svého otce. Přihodilo se jednoho dne r. 1404., že mladý kavalír, vicomte de Maulle, jenž byl tenkráte milostníkem Isabelly, ženy krále Karla VI., mezi bujnou pitkou osmělil se zavázati ctí, že zvítězí nad nevinností krásné dcery páně komorníkovy. Slovo to vyrčeno bylo v kruhu dvořanů. Kolem šuměl smích, zpěv, volání, — cinkot pohárů — avšak vše to nepřehlušilo neprozřetelnou frázi mladého šlechtice. Sázka přijata — a zvěsť o tom donesla se královně, žárlivé Isabelle. Isa- bella na oko se smála, zažertovala a zdálo se, jakoby události té nevěnovala valné pozornosti. Královna měla své mastičkáře, kteří připra- vovali jí tajemné vodičky, jimiž rozněcovala žár touhy, jenž plál kde v mužské hrudi. Jedné noci — nějakou idobu na to — pan de Maulle meškal u královny v starém hotelu pařížském Barbette. Chvíle byla pozdní — avšak rozkošná. Mladý kavalír jen hořel — požil již tajemných lekvarů královniných. — V tom nena- dále zalehl sem slabě hlas zvonů, ozývajících se zvukem přerývavým a žalostným. Pan de Maulle napolo se vzchopil. — „Co to znamená?“ vy- dralo se mu z úst. „Nic, ach, nech to být“, jsmála se Isabella v polosnění, aniž otevřela oči. „Nic, moje paní? Vždyť přece zvoní na poplach.“ — „Možná, snad hoři některý palác“, usmála se Isabella a cosi škublo rtoma krásné té ženy. „Viděla jsem ve snu, že jsi ty, miláčku, vrhl hořící pochodeň mezi sudy s olejem a kupy sena.“ — „Já?“ — „Ano“, odvětila snivě. „Za- pálil's obydlí pana Escabally, mého komorníka, abys vyhrál onu sázku. Nerozumíš? Nu, abys mezi požárem unésti mohl jeho dceru, ono hezké, dobré dítě, není-li pravda?“ Vicomte ohledl se kolem v tichu a v příšeří. Zář vzdáleného ohně padala sem plným proudem a krvavě barvila nábytek, nádobí, lože, šat . . . „Ah vzpomínám,“ vydralo se mu tlumeně z úst, „pravda, chtěl jsem upozorniti dvořany na krás- nou onu dívku, abych je odvrátil od naší lásky. Ale hleďte, Isabello, je to opravdu veliký oheň.“ Po těchto slovech pozvédla Isabella poněkud hlavu a upřeně dívala se na pana de Maulle. Pak zavrtěla hlavou a liný úsměv přeletěl jí přes rty a ona chytivši svého milce, vášnivě jej polí- bila. „Vše to řekneš, miláčku“, šeptala, „katu Cappeluchovi, až na náměstí de Gréve bude tě lámat kolem. Jste bídný lhář, můj miláčku.“ — Vicomte odpověděl žertem: „Jak to minite, Is- bello?“ — Že jste vy zapálil a nyní zapíráte.“ „Musel by se mi dokázat ten zločin.“ — „Do- kázat? Ach, ty ošklivý, mohl bys mi dokázat počet polibků, které jsi ode mne obdržel?“ smála se svůdné a líbala jej palčivými svými rty. Pohledl na mladou ženu, vášnivou, ohnivou, bledou, jež oblažovala jej největší rozkoší — a zachvěl se. „Proč se chvěješ? Ach, strach“, po- kračovala Isabella. „Není však pomoci. Vše a vše svědčí proti tobě. Ty jsi se vsázel — a kdo by potřeboval jiný požáru na svůj prospěch, než ten, jenž unésti chtěl dceru pana Escabaly? A poněvadž nikdy nesmíš řící, kde jsi meškal v do- bě ohně — propadneš hrdelnímu soudu.“ „Nesmím říci, kde jsem byl?“ zašeptal stís- něně pan Maulle. — „Ovšem, poněvadž za živo- bytí krále Karla VI. byl jste v tu dobu v noci — u jeho ženy, zpozdilé dítě.“ Mladý muž rozevřel udiveně oči, — cítil, jak smrť zašklebila se naň ze dvojí obžaloby. — „Je pravda — ozval se po té slabě. Dvé krásných očí zabodlo se v jeho tváře a dvé bilých rukou objalo jej ohnivě kolem šíje. Vikomte přivinul se k palčivému tělu mladé ženy a ponořil svůj obličej v rozpuštěný, vlažný její vlas — planoucí jako roztavené zlato. . . . Druhého dne byl pan de Maulle zatčen a uvržen do temného žaláře. Proces proti němu za- FEUILLETON.