Text na stránkách 2

pisovati nemůže, jak zprávy o schůzích zastupi- telstva do listů svých podávati mají. Výbor p. Jos. Radl činí následujíci písemný návrh: „Na náměstí, ve všech ulicích, na týn- ském, dolejším a bezděkovském předměstí nale- zají se kašny a studně na vodu pro lidskou po- třebu obcí vydržované, jen na hořejším předměstí takových nestává a poněvadž jich tam též po- třeba lidská vyžaduje, navrhuji, aby, jakmile po- třebná voda pro pivovar ze „svaté studně“ neb z jiného místa čerpána bude, na hořejším před- městí jakési dva stojany s pákami na příhodných místech zřízeny byly, kterými by se voda z rour do města vedoucích ku lidské potřebě čerpala a aby k tomu potřebná částka do rozpočtu na rok 1892 vzata byla.“ K návrhu tomuto sdělil p. purk- mistr, že podobného usnešení již stává a že po- kud možno, až nový vodovod do pivovaru zřízen bude, stojany na hořejším předměstí pořízeny budou. Výbor p. Em. Holý interpeluje městskou ra- du proto, že za vyzlacení ciferníku na „hradské věži“ povolila malíři 10 zl. ku plačení přes částku s ním smluvenou. P. purkmistr oznámil, že ma- líř učinil nabídku velmi nízkou a že nebral zřetele na velkosť čislic, ježto pak věc dobře a poměrně brzy vykonal a odměna jemu i s oněmi 10 zl. placená přece o mnoho nižší byla, než druhá po- daná oferta, nevidí v tom překročení kompetence. Obnovení ciferníků bylo výborem povoleno jakož i náklad potřebný, rada tedy usnešení to vyko- nati po zákonu oprávněna byla. Výbor p. Josef Hruška doptává se na poměr, v jakém se nalezá záležitosť erárního býka od hospodářské společnosti obci dodaného a ve dvoře špitálním chovaného a žádá, aby dotaz ten do protokolu zapsán byl a aby za účelem zjištění, že z toho poměru pro obec žádná škoda nevychází, věc vyšetřena a zpráva o výsledku do příšti schů- ze výboru obecního podána byla. Na to přikročeno k vyřízení denního pořádku jak následuje: 1.) Předloha náčrtku plánu ku postavení tělo- cvičny při nové školní budově. — Uzavření obecního zastupitelstva ze dne 16. září 1891 čl. 5. ohledně situování tělocvičny učiněné mění se v ten rozum, aby se tělocvična po- stavila v těch místech, však obrácená s prů- čelím ku straně polední. Další uzavření zů- stává v té věci nezměněné. Ředitel p. Fr. Kovář, přihlásiv se k slovu, prohlašuje, hlašuje, že projektem tím umenšuje se zahra- da školní a že s tím souhlasiti nemůže a žá- dá, by vyjádření to do protokolu vepsáno bylo. (Palčivá otázka, kam postaviti při nové školní budově tělocvičnu, byla již častěji předmětem rokování obec. zastupitelstva a nedošla ještě ani v této schůzi konečného rozhodnutí, ježto řed. chlap. škol p. Frant. Kovář dal v protokol vepsati svůj nesouhlas s navrženým umístěním tělocvičny. Nelze nám podati souhrn všech těch změn a plánů, které k vůli tělocvičně již podány a navrho- vány byly pro jich množství a rozmanitosť, jest však nám vysloviti podiv, že při tak rozsáhlé stavební prostoře, která pp. stavite- lům k použití dána byla, nepodařilo se tělo- cvičnu řádně v stavbu pojati. Pozn. red.) 2.) Jos. Aulík, žádá o ponechání mu nájmu ho- 4. 5. 6.) 11.) 12.) 14.) spody Smolovské na dalších 6 roků. — Žá- dosti vyhoveno. 3.) Lékař v nemocnici p. dr. J. Halík činí návrh na zakoupení dílu zahrady od Prokopa Kono- py k rozšíření zahrady nemocniční. — Svo- leno k zakoupení dílu zahrady a má zároveň býti podána žádost k zemskému výboru o poskytnutí subvence na uhrazení trhové ceny 350 zl. Protokol, sepsaný s kominiky Josefem a Vác. Zimmrem o konání služby kominické. — K návrhu p. Dr. Steidla uzavřeno, aby s komi- níky ohledně konání a rozdělení jich služby ještě jednou jednáno a výsledek opět předlo- žen byl. C. k. okresní hejtmanství oznamuje udělení zemské subvence 2000 zl. na stavbu školy. — Vzato k vědomosti s doložením, aby byla žá- dost o subvenci obnovena ve lhůtě k tomu ustanovené. Inženýr p. Fr. Pek podává plány a rozpočty na regulování hoř. předm. s účtem 157 zl. 25 kr. za jich zhotovení. — Uzavřeno, aby plány a rozpočty napřed spořitelně zdejší byly předloženy. Částka účtovaná 157 zl. 25 kr. povolena k vyplacení. 7.) Policejní komisař podává návrh nové instruk- ce pro hlídače polní. — Odevzdána věc ku prozkoumání a podání zprávy pp.: Aug. Fa- strovi, Josefu Radlovi a August. Vimmrovi. 8.) Účet ingenýra p, F. Peka na 315 zl. za zho- tovené plány a rozpočty na nový hřbitov. — Částka 315 zl. povolena k vyplacení. 9.) Výbor ústřední Matice školské žádá o udě- lení daru k účelům matičním. — Povoleno pro rok 1891 k návrhům pp.: Josefa Hrušky a Karla Cenefelse dar 50 zl. s doložením, aby do rozpočtu 1892 přiměřená částka k to- mu účeli vřaděna byla. 10.) Předloha protokolu, sepsaného s Josefem Vo- chocem z Havlovic, ohledně placení náhrady za ním přioraný grunt obecní. — Odevzdána věc ku prozkoumání a podání zprávy komisi pod čl. 7. zvolené. Zpráva stavitele o stavu klenby a vazby kro- vu na kostele děkanském. — Odloženo roz- hodnutí, až bude předložen plán a rozpočet na opravu nutnou. K návrhu p. Max. Duffka, aby z příspěvků spořitelních, na opravu ko- stela rok co rok věnovaných, utvořen byl fond stavební, kterým by pak větší oprava hražena býti mohla, odpověděl p. předseda, že věc, jak navržena, již uskutečněna jest. Zpráva o postupu záležitosti prodeje přiděla- ných zahrádek na Babyloně a v Havlovicích. — Za trhovou cenu těchto zahrádek ustano- novuje se 30 kr. za jeden čtvereční sáh. 13.) Pan Antonín Forst (na hoř. předm. č. 61) a učitel p. Jakub Růžek žádají o udělení jim práva měšťanského. — Žádosti vyhověno pro- ti zaplacení poplatku na každého žadatele dle jeho vlastnosti vypadajícího. Předloha vyjádření o upuštění od hypotheky zahrady č. kat. 30 dědicům V. A. Ludvíka náležející pro kapitál kostelní a špitální pr. 40 zl. a 66 zl. 24 kr. stř. — Povoleno vydání tohoto vyjádření. Předloha nově potvrzeného řádu trhového. — Potvrzení vzato k vědomosti a uzavřeno, a- by trhový řád byl dán do tisku, řádně vy- hlášen a tržné aby od 1. ledna 1892 vybí- ráno bylo. Osvobození od platu toho pro trh na dobytek hovězí zůstane v platnosti. 16.) Žádosť některých úředníků obecních o udě- lení jim quinquenálek. —. Uzavřeno, aby ú- ředníkům obecním vůbec od 1. ledna 1892 počínaje quinquenálky, o něž ale zvlášť žá- dati musí, poskytovány byly. Předloha výkazu o příorkách od p. Jana A- damoviče (č. 60 na hoř. př.) učiněných ve příčině nutného vyrovnání se s obcí. — Od- prodej plochy o 197 čtver. s. více než pů- vodně v seznamu o přiorkách vykázáno bylo, povolen v ceně 26 kr. za 1 čtver. s. s 25 proc. slevením, jak při ostatních příorkách se stalo. Za příčinou zachování polní cesty bude tam vysázena řada stromktrat p. Jan Ada- movič má býti zavázán, pr prtěmito stromy nechati ladem ležeti plochu čísln., z níž však trávu používati mu svobodno bude. Žádosť stavitele p. Al. Procházky o udělení mu definitiva a polepšení služného. — Žádo- sti nevyhověno. Zpráva městské rady k žádosti policejních strážníků o polepšení jim služného. — Uči- něné návrhy nebyly přijaty. Žádosť p. Jakuba Schleise o prodloužení mu nájmu mýta a hospody v Havlovicích na 1 rok a slevení mu z činže. — Usneseno, aby městská rada nájem ten v cestě offertní za- dala, při čemž nemá býti vázána výškou of- ferty, nýbrž má hleděti na spolehlivosť ná- jemce více než na výši offerty. Pí. Anna Rádlová, manželka podlesného na Babyloně, žádá o odměnu za to, že po více let na babyloňském vývozu dříví přijímá a vydává. — Za tento výkon povolena rokem 1891 počínaje odměna ročně 25 zl. Za léta minulá odmítnuta žádosť za odměnu. Pp. Václav Franz, Jakub Krčma a Antonín Holý žádají o další náhradu výloh, vzešlých jim obesláním zemské jub. výstavy. — Po- volena ku placení náhrada výloh: živnosten- skému společenstvu punčochářskému 19 zl. 83 kr., společenstvu obuvníků 10 zl. 35 kr., dohromady 30 zl. 18 kr. Požadavku p, Ant. Holého nevyhověno. Politický spolek zdejší žádá o podporu ku zřízení veřejné knihovny v Domažlicích. — Pro pokročilý čas odloženo do příští schůze. Obsazení místa čekatele na úděl špitální. — Odevzdáno 31 hlasovacích lístků a zvolen 16 hlasy p. Josef Beran. Zprávy denní. Chudé mládeži matičné školy v Prapořišti na vánoční stromek věnovali: p. Alois Vagner, les- mistr a ředitel panství v Spál. Poříčí, 5 zl., V. Němec, zemský poslanec v Praze, 1 zl. 20 kr.. J. L. Čech v Praze školní potřeby; Theod. a Marie Ventovi, knihtisk. a naklad. v Lounech, se sr- dečným věnovacím přípisem sešity, obrázky a knihy obrázkové; neznámý (á) z Jistebnice v krásné lipské vazbě „Babicku“ od Boženy Něm- cové; H. Fuchs, c. k. dvor. dodav., školní sešity. Joza Papež v Praze dětské šatečky; Fr. Suchý' výroba prádla v Pízni, 10 košil a 3 spodky s' 17.) 18) 19.) 20. 21.) 22.) 23.) 24.) 15. o něž, myslili jsme, již již že narazíme. A tak letěli jsme dále. Byli jsme ve výši jen asi 300 metrů, když počal pojednou váti stejně silný vítr jihovýchodní, mnohem teplejší předešlého. V několika minutách se pod námi i kolem nás vyjasnilo a mlhy i páry zmizely. Dle zběžného orientování byli jsme nad Českou Lipou a nový vítr hnal nás k České Ka- menici a k Českému Švýcarsku. Balon ocitnuv se v temperatuře poněkud zvýšené, vůčihledě o- sychal a ponenáhlu stoupal. Mohli jsme se od- vážiti dále. Dívali jsme se dolů, jak pod námi rychle ubíhá krajina, vesnice za vesnicí, osamělá stavení, pole, kopce, lesy, zahrady, stromy a plá- ně. Mihnutím oka měnila se scenerie, a vždy nové a nové jevilo se nám panoráma. V tu chvíli octli jsme se nad Českým Švý- carském a létli nad Bindsorfskou planinou, těsně kol kuželovitého Rosenberku, jehož vyhlídková věž vypadala při magickém osvětlení měsíčném téměř příšerně. V divokém letu, stále 90—95 ki- lometrů v hodině, blížili jsme se hranicím, v jichž nekonečných lesích, horách a skalních soutěskách sestoupiti, pokládali jsme při rychlosti našeho letu za nebezpečné, nechtěli-li jsme vydati balon a sebe v šanc všem možným nehodám, které spo- jeny bývají se sestupem při ohromném větru.3 U Hlinska překročili jsme znovu Labe a tím také hranice saské. Libovali jsme si velice, že nám neprohlíželi ani zavazadla naše, ani že nežá- dali průkazných listin. Godard pak se vyšvihnul se známou nám všem lehkostí do hořejšího lanoví a zde připevnil na pozdrav vřele milovanému Ně- mecku nádhernou vlajku, trikoloru francouzskou. Rozeznávali jsme pod sebou vše, okouzleni přehlíželi jsme čarokrásné partie saského Švýcar- ska, partie neskonale krásné, pohled to ze všeho, co jsme cestou byli viděli zajímavého, nejpůvab- nější a nejzajímavější. Minuli jsme Žandov a blízký Králův Kámen a letěli dále nad nesčetnými vodopády, lesy a přepodivnými skalními útvary. Na báječnou tu scenerii krajiny tak romantické a malebné, na všechny ty hučící vodopády a tichá jezírka umí- stěná mezi černými skalami, na celý ten pohled s výše, do všech těch krás a půvabů přírody, není možno kdy zapomenouti! A nové a nové objevovaly se nám divy. — Jak šípka letěl balon nad krajinou, tak že nesta- čili jsme se obdivovati všemu pro zjevy stále no- vé a nové. Rychlosť, s jakou jsme tu pluli, obnášela 90 až 95 kilometrů za hodinu, tedy nepoměrně více, než za tu dobu urazí rychlovlak, jehož největší rekord v Rakousku počítá se na 69—70 kilometrů za hodinu. — Tu i tam viděli jsme hluboko v lesích zastrčelé osamělé myslivny a z lesů zazní- valo k nám nahoru krákáni a pronikavý skřek vran. Divné, nesympatické ty zvuky v tichu, které nás ze všech stran obklopovalo, působily na nás chvílemi takořka příšerně. A i tyto zvuky zmizely za námi a dole jen z dlouha a z hluboka hučely a šuměly temné, nedohledné lesy. A my nad nimi dále a dále byli jsme hnáni šílenou rychlostí, pod námi střídaly se lesy, řeky a po- toky, které sbíhaly se a ústily do řek větších. A zase půda drsná, nekultivovaná, beze stopy lidské práce a znovu širá, opuštěná pláň a zase les a voda a les. V tom spatřili jsme z dálí obrovský oheň, který ozařoval celou krajinu široko kolem. V první chvíli domnivali jsme se, že neštěstí navští- vilo nějaký veliký dvůr. Když pak přiletěli jsme blíže a letěli přímo nad ohněm, seznali jsme, že to velikolepá továrna obrovských rozměrů — buď nějaká továrna na porcelán, nebo železárna nebo hutě. Z jícnů bezpočetných komínů vystupovaly a šlehaly ohnivé jazyky, jako v noci bývá viděti nad komínem smíchovské „porcelánky.“ Však pohledu tomu dlouho jsme se netěšili, neboť při rychlosti, jakou stále jsme letěli, zmizel nám dřív, než jsme se nadáli, s očí a my blížili se ku kraji poněkud obydlenějšímu. Zde chtěli jsme sestoupiti. Dávali jsme pronikavé signály trubkou vždy, jakmile jsme se blížili k nějaké dědině neb samo- tě, neboť na sestup bez pomoci lidské nebylo při panujícím větru ani pomýšlení; ale dříve nežli lidé ze stavení vyběhli, byli jsme my již daleko za dědinou a mimo dosah lidských rukou. A tak to šlo dále a dále, přes vrchy, údolí a lesy. Vítr, který hnal nás ku předu, burácel a zmítal vrcholky stomů, a šumění nekonečných těch lesů doléhalo k nám jako hukot blížící se bouře. V závratném tom letu snažili jsme se rozeznati dole na vodách, na rybnících i potocích stíny stromů, jichž vrcholky zmítaly se pod nárazy větru. Podle toho, s jakou rychlostí mihaly se stíny stromů ve vodách, odhadoval Godard rych- losť větru, jaký panuje při zemi, neboť vítr není všude stejný a lze říci, kolik proudů, tolik rych- lostí. O zajímavém tomto úkaze přesvědčil nás Go- dard velmi prostým a nanejvýš názorným způso- sem. Vyhodil v kuli sbalený kus papíru a my mohli nyní jasně pozorovati, jak papírová ta koule, k zemi se nesoucí, tu zůstávala pozadu za naším balonem, tu zase přeletěla balon o 10—20 metrů, tu opět držela sebou „krok“, zkrátka dle toho, jakým proudem vzduchovým právě poleto- vala, tu rychlosť ihned na se brala. Za Žandovem změnili jsme směr na novo, tentokráte čistě na sever. V levo na obzoru v dálce viděli jsme záplavu bílého elektrického světla. Byly to Drážďany. (Pokračování.)