Text auf der Seite 2

— 66 slulosti jeho tehdejši. Hvězda jeho vystoupila až do kr- vavých dnů revolučních — tu osud počal ji zase dolů stlačovati. Kdo zasvěcen v tehdejší poměry Fastrovy pozoroval, jak náramný převrat se v nich stal několika dny, ten slitovati se musil nad mužem, jenž tak prudce stržen byl dolů s patrné výše všeobecného uznání. Utr- pení jeho bylo veliké.“ Slova tato, jakoby ctižádosť sklamaná byla příčinou jeho utrpení, tuším, že změniti nutno v ten smysl, že zmařené naděje ve svobodu drahého národa, sklamané sny o šťastnější budoucnosti milých Čech převrat ten veliký v duši jeho spůsobily. On dalek byl ctižádosti, dalek i slávomamu, takovým občanským necnostem pří- čila se duše jeho poctivá a láska jeho k národu. Ačkoliv se Faster revolučního odporu nezúčastnil, byl, jak již podotknuto, přece jat a po dlouhou dobu ve vazbě držán až konečně pro nedostatek důkazů zase pro- puštěn. Později nalezáme jej majitelem pražské kavárny u Myslíků a konečně nájemcem pivováru břevnoského u Prahy, kdež život svůj dne 10. listopadu r. 1868 ukončil. * Ze starého města slavných Chodův, z Domažlic, vyšli mnozí již mužové o vlasť a národ zasloužilí. Domažli- čák Faster hoden také památky svých rodáků pro cnosti své v pravdě občanské, pro které zajisté byl jmenován od svých spoluobčanů v letech šedesátých čestným mě- štanem král. města Domažlic. Pokolení mladší učí se a béře příkladův k činům vlastním ze žití předků svých! K dějinným mužům svým obraťmež zraky a po pří- kladu jejich pracujme upřimně a poctivě ve prospěch národa svého, a pak budeme zase vítěziti nad nepřátely pouhou písní, pak budeme Čechy i za hranicemi prosla- venými — občanskou cnosti svou! A Domažlice napsaly nad branou: — — čím jste někdy byly, buďte zas! Nuže hlavy vzhůru a řekněme sobě: budeme zas! O řemesle a jeho požadavcích. Ve valné hromadě domažlického místního odboru Národní jednoty pošumavské dne 20. února 1886 přednesl p. František Obermajer, t. č. přikrajovač v Pirně (v Sasku). Jak se byl již ctěný pan gymnasialní prof. H. Tůma ve své poslední přednášce ve valné hromadě domažlického odboru Národní jednoty pošumavské zmínil, a Vám, ve- lectění pánové, byl vysvětlil co pod tím slovem práce se vyrozumívá, tak i já chci Vám jaksi dodatek k tomu po- dati a sice o řemesle a jeho požadavcích. Již od počátku světa panuje jakási podmínka, kterou člověk plniti musí, aby sobě chléba vydělal a tato pod- mínka zove se prací. Již staří předkové zanášeli se ja- kousi prací a to ponejvíce honbou, orbou, rybařením, vál- kami a podobným. Během času počala se i některá ře- mesla vyvinovati. Národové počali stavěti pevné domy, které časem na města aneb vesnice vzrostly. A tak po- čal i také stav řemeslnický se vyvinovati. Přibývalo ře- meslníků, kteří později v celek jeden se spojovali a tak povstaly tak zvané řemeslnické spolky neb cechy, které své vlastní stanovy a práva měly. Staré spolky řemeslnické i také jejich práva byly takřka v středověku pevné hráze, které všem nesnázím a obtížím tehdejších řemeslníků pevnou obranu půso- bily. I také duch pokroku, vědy a umění byl již ten- kráte na vysokém stupni, ale během času ochábl velice, neboť nepohody, které řemesla naše potkaly, měly veliký vliv na jeho další vývin a tak počala řemesla naše kle- sati, a zároveň spolky řemeslnické pomalu se rozcházely. Hlavní zásadou spolků tehdějších bylo dbáti o to, aby se duch vědění staral, by vše k jednomu určitému cíli směrovalo, dále pak udržovati pořádek mezi všemi řemesly. Hmotné i také mravné prostředky podporovaly zdar a vzrůst našich dřívějších spolků a řemesel, V dílně panovala neunavná píle a spořivosť i také v rodině mistrově, ku které jak tovaryš tak i učednik jako vlastní dítky náleželi, panovala tak jednota a rov- nosť ve spojení s mravností a poctivostí. A jako oudové rodiny dohromady pevně drželi, tak i také v celku spol- ky v rozličných místech se spojovaly k jednomu velkému celku. Tehdáž tvořil řemeslnický stav jádro národa a hlav- ní podporu státu, tak že se mohlo směle říci, že má ře- meslo zlaté dno. Ale kde jsou dnes ty časy a kde pak to zlaté dno řemesel našich? Tu a tam vyskytují se ještě ostatky po něm, ale v celku leží náš stav takřka docela v ssutinách a ptá-li se někdo, co jest toho vinou? Tak zvaná „řemeslnická svoboda“, která v novějším čase řemeslnické pole zaplavila. — Staré právo spolkové dba- lo vždy toho, aby každý jen jedno řemeslo provozoval. Tehdáž bylo právo mistrovské s mnohými obtížemi i útrapami spojeno; neboť musel každý, kdo mistrem chtěl býti a samostatnou živnosť prováděti minil, svůj mistrovský kousek provésti a tak se spolkovému právu docela podrobiti. Ale rázným pokrokem ve zdokonalování a vynálezem nových strojů i také upotřebením parní síly zvýšil se vel- koprůmysl tak, že malé řemeslniky takřka docela pohltil. Tu zanechal malý řemeslník nástroj svůj a šel do to- várny, kde se mu větší výdělek poskytl a tak to došlo tak daleko, že počalo znenáhla slovo „mistr“ aneb „tova- ryš“ z pole řemeslnického mizeti, tak že se mistrem neb tovaryšem nikdo nechtěl zváti, nýbrž „továrníkem“ aneb jen „pomocníkem.“ FEUILLETON. Požáry v král. městě Domažlicích I. P. 1822. J. F. (Pokračování.) Toto všecko nic než pouhá pravda jest. Ale, milý potomku a čtenáři, sobě pomysliti můžeš, že takové věci ani do pamětní knihy psáti nepřipatří a že jeden každý člověk chybám podroben jest a chyby jím vládnou a že vždy cizí chybu spíše než naši vlastní vidíme, jakož ta- ké chyby bližního našeho že se ne odkrývat, nýbrž při- krývat mají a všecko to, co takového činíme, že se se zákonem Božím nesrovnává. — Pouhá pravda jest to, ale já na to pravím staré přísloví: Začátek vší moudrosti — jest bázeň Boží, však jednoho každého. — Čiň, co čiň, dohlížej konce, abys skrze své jednání své duši, tělu i bližnímu svému neuškodil, a jako láska bez přísnosti nic nezvítězí, tím méně zvítězí přísnosť bez lásky. Příleži- tosť dělá zloděje a prostě pravím: každé proč musi míti proto. Toto zaznamenal jsem k poučení a vysvětlení té zlosti a teď psáti budu o těch ohních v tomto hrozném roce 1822 a psaních výhrůžných, která se našly. R. 1821 dne 6. Märce vyšel oheň na Bezděkově v Nře. 34 u Ondřeje Zahoříka v 7 hodin večer, v stodole. Tuto stodolu a krov na stavení toho hospodáře, pak vedlejší stodolu Jana Janového z Nra. 33. též spolu ten- to živel strávil. V tomto roce dne 19. Märze okolo 9. hodiny večer vyšel též oheň na Bezděkově v Nře. 30. u Václava Pug- nera v stodole. Tuto stodolu i stavení, jakož i vedlejší stavení Jana Pugnera, bratra téhož, Nr. 31., pak Nr. 32., stodolu i stavení, jakož i kolnu Františka Botha, též mařtale Václava Pugnera tento strašlivý oheň v krátko- sti strávil. Toho vina se připisovala jednomu sprostému vojáku od kyrysarského regimentu Konstantin, jméno je-