Text na stránkách 1

říce žil, loq oa kro DOMAŽLICKÉ LISTY. bilof o vodbařq Týdenník pro zábavu a poučeni. „Domažlické Listy“ vycházejí každou sobotu o 3. hodině odpolední o celém archu. Předplácí se pro Domažlice; na čtvrt roku 1 zl., na půl roku 2 zl., na celý rok 3 zl. 80 kr.; poštou: čtvrtletně 1 zl. 20 kr., půlletně 2 zl, 40 kr., celoročně 4 zl. 60 kr. Číslo o sobě prodává se za 10 kr. Všecky dopisy redakci i administraci franko. Rukopisy se nevracejí. Inserty počítají se co nejlevněji. Redakce a admi- nistrace na náměstí čís. 146 v Domažlicích. Ročník VII. V Domažlicích, dne 27. února 1886. Číslo 9 (Dokončení.) V bouřném revolučním roku 1848. měl Faster zá- jezdný hostinec „u zlaté husy“ na koňském trhu a odtud jej přemnozí venkované, kteří do Prahy přijížděli, znali; proto právě známo bylo jméno jeho i po celém téměř českém venkově. Když pak zavanul vítr zprávy o pa- řížské revoluci i do Čech a veškerá mysl lidská pozná- vala a tušila, že nadešel čas lidské důstojnosti a svobody, tu srdce všech vzplanula, žádajíce práv člověka důstoj- ných. Napsána byla tedy petice a svolán lid, aby petici tu uslyšel čtenou. Faster, jak známo, ji přečetl. Podotknu, že schůze lidu nebyla veřejně svolána, ale tajnými skoro agitacemi sehnána; — který z měšťanů pražských by se byl za takých okolnosti tehdy odhodlal veřejné vystoupiti a čísti články, v nichž žádáno za prá- va národní?! Petr Faster však nedbaje nebezpečí osob- ního tak učinil! — V pravdě neohrožená to statečnosť občana nanejvýš obětavého. Faster stal se skutkem tím velmi populárním a oso- bou nejenom v Praze ale i na venkově váženou. Jsa mužem z národu, u národa oblibeným, mužem pro národ ten nadšeným, byl volen do deputací k císaři poslaných, ba i hlasové se sbírali, aby zvolen byl purk- mistrem měst pražských. Jaké pak populárnosti u pro- stého lidu nabyl, o tom svědčí prostoduchý výrok starce jakéhosi, jenž z venkova přišed požádal Fastra o tu mi- losť, aby syn jeho z vojenské služby byl propuštěn a když mu Faster odpověděl, že moci té má pouze císař rakouský a král český, tu stařec ten řekl: „Však už ví- me, že vy, pane, budete našim králem!“ Také Němci přezděli mu „Herzog von Böhmen“*), to proto zajisté, že po příkladu jiných vážených mužů, jako Hanky, Vocela, Tyla, Trojana a j. i Faster v boha- tém a malebném kroji chodil, což nyní směšným se nám jeví, tehdy ale v prvním opojení svobody, radostný ze- vnitřní výraz značilo. Jaké moci a vážnosti požíval Faster v Praze, patrno Odtud také dlouhá jeho vazba a vyšetřování. Populárnosť totiž Fastrova a šířící se pověsti o něm mezi Němci a Čechy jakožto vévodovi a králi českém spojovány v jedno s jinou, že totiž bran- nou mocí a penězi ruským mělo býti způsobeno odtržení Čech, kteréžto revoluce nitky hledány na základě zmíněných pověstí jen u Fastra, jakožto předurčeného krále českého, ovšem marně. i z následujícího. Ve všeobecném totiž ruchu a rozči- lení, kdy nejen Praha, ale i venkov hýbati se počal a kdy energie a pevné ruky bylo třeba na udržení pokoje a míru, ana chátra a jiný nemajetný lid bouřiti se po- čal, byl Faster — tehdy člen městské rady — jakýmsi samozvaným diktatorem, k němuž všecko zření své mělo a který též platně rozhodoval ve výboru svatováclavském, z něhož se byl stal pravý výbor bezpečnosti. Vedle je- ho autority zmizela naprosto autorita úřadu městského, jehož přednosta cís. purkmistr Müller obojetným chová- ním svým úplně se byl připravil o všecku důvěru mě- šťanů. Faster byl dosti samolibý, aby mu taková moc přes noc nabytá lichotila, ale příliš poctivý, aby ji zne- užíval, a Praha mu skutečně povinována byla nemalými díky za to, že v oné době všeobecné rozčilenosti dovedl zachovati městu pokoj a držeti na uzdě lůzu od všeli- kých štváčů podpichovanou, ale na slovo poslušnou muže z lidu zhurta se na ni osopujícího. Za vynikající činnosť, kterou v tu dobu Petr Faster rozvinoval, navržena pro něj národní odměna, s čímž souhlasila netoliko tehdejší městská rada pražská, nýbrž i sám zeměsprávce hrabě Stadion. Ale pro tutéž činnosť ve směru svobodomyslném stal se Faster předmětem ú- směšků a útoků strany zpátečnické, a když o svatoduš- ních svátcích nucena se viděl Prahu opustiti, ve které se déle necítil bezpečným, unikl jen s nebezpečenstvím života. Narátiv se později do Prahy, byl delší čas na hradě pražském ve vazbě držán, ale potom co nevinen propuštěn. V radě městské setrval až do konce srpna 1850, kdežto v čas panující reakce stalo se obnovení její ve smyslu protinárodním a servilním. Tato nová rada zadala také protest proti národní odměně, která Fastrovi dána býti měla a tehdejší správce baron Mecséry uznal, že ta věc náleží do oboru zemského sněmu, od kteréž doby nebylo více o ní řeči. — Jak občan stkvěl se Faster jako hvězda první veli- kosti na obloze tehdy ještě mračné, — avšak politikem nebyl, a politikové naši z r. 1848. osoby jeho užívali právě pro její populárnosť, — aby dosažen byl účel! On nebyl strůjcem, ale abych tak řekl, strojem ku usku- tečnění dávných a vroucích tužeb vlastenců českých. Když pak nastaly bouřné dny červnové — revoluce pražská — přestaly práce politiků — přestal i Fastrův význam: Jistý list pražský tehdy napsal: „Při všeobec- ném ruchu a rozčilení myslí vystoupila pověsť jeho (Fastrova) nápadně. Byl volen do výboru a účastnil se porad při zhotovení petice, napotom se účastnil též de- putací do Vídně. Tito byli počátkové a vzrůstání pro- Petr Faster. Napsal K. Horšovský.