Text na stránkách 6

— 366 — li ve chlévech jiných hospodářů a odnesli 2 skopce a prase. Jest patrno, že dotyční lupiči špatně ne- stravují. Zvláštní lékař. Člověk, který se jinak nezaměstnával nežli spravová- ním starých deštníků a podobného haraburdí, přišel v těchto dnech do jedné německé obce (Unternagelbach), chtěje řemeslo své zde provozovati. Tu dozvěděl se od jedné selky, že již po delší dobu mívá strašné bole- ní břišní. I nabízel se a ujišťoval, že ji tak dobře jako nějaký parasol operirovati bude. Selka skutečně u- věřila a svolila toto léčení na sobě vykonati. Za assistence své ženy rozřízl břitvou selce břicho, vyhledal ono místo stížené vředem, seškrábal jej skleněnou střepinou a břicho o- pět zašil, poranění toto natíral pak solí. Selce prý takto vyhojené břicho více nebolí, ale leží již na smrtelné posteli. Za tuto operaci žádal a ta- ké obdržel onen zázračný doktor 46 marek. Druhý den byl zatčen a soudu odevzdán. Rozmanitosti. Boháči. Vévoda vestminsterský, jehož roční příjem obnáší 800.000 liber šterlinků, může vydati denně 50.000 franků a za minutu 35 franků. Americký senator Jones de Nevada má příjmů ročních milion liber šter- linků čili 25 milionů franků, takže na minutu připadá asi 50 franků. Konečně M. Mackay, majitel náklad- ného hostince v Paříži, přijme ročně 2,700.000 liber šterlinků, takže může vydati za den 180.000, za hodinu 7.500 a za minutu 115 franků. Galantní taškář. „Petěrburskij Listok“ vypravuje následující: V di- vadle Alexandrovském ztratila o- nehdy mladá jedna dáma drahocennou jehlici. Nechtěla dát ztrátu na ve- řejnosť a oželila svůj šperk. Před několika dny však dostala následu- jící dopis: „Velectěná slečno! Já nížepsaný pokládám sobě za česť, o- známiti vám, že vím, kde se vaše jehlice nalézá a rád bych vám ji doručil. Peněžité odměny nežádám, neboť považuji za mrskosť, přijmout peníze od dámy, kterou miluji; avšak rovněž bylo by ode mne hloupé, abych vrátil ztracený předmět beze vší náhrady. Vzhledem ku nekoneč- né mé lásce k vám, žádám za vaši jehlici — hubičku! Zítra o 8. hodi- ně večerní budu vás očekávat na rohu Něvského a Litějného prospektu u restaurace Palkymovy a neodmít- nete-li žádanou odměnu, odevzdám vám jehlici. Jeden z vašich ctitelů.“ — Mladé dámě bylo vše velice trap- né, nevědělať co počít. Komorná její vyvedla ji z rozpaků nabídnuvši se, že na chvíli bude hráti úlohu své velitelky. Stalo se. Komorná vy- strojila se co nejlépe, pokryla tvář závojem sahajícím až po ústa a ode- brala se k dostaveníčku. Jedva že dospěla k umluvenému místu, při- stoupil k ní jakýs pán a tázal se: „Svolujete?“ — „Svoluji!“ zněla od- pověď a hned na to pocítila komor- ná na rtech důkladnou hubičku. — „Prosím zde jest slíbené“, pravil galantní pán a podal jí předmět zavinutý v papíru, „však jest to rovněž tak falešné, jako vaše hu- bicka; vy jste komorná a nikoliv slečna!“ Řka to, zmizel. V papíru byl kousek dřeva. Literární listy. Z Nymburka redakci]„Domažlických Listů“ za sýlá Karel Škába. XVI. Roční billance opět juž přede dveřmi. „Zlatá Praha“ končí bezmála druhý svůj ročník. Již roku minulého jsme na tomto místě pronesli své mínění o tom, pokud a jak splnila očekávání českých čtenářů, po- kud a jak qualifikovala se oproti „Světozoru“, staršímu sice dle jmena, ve skutečnosti však obnovenému po obrodě, když z vlastnictví zvláštního družstva přešel v majetek zesnu- lého činného a zasloužilého nakladatele Františka Šimáčka. Tehdy zároveň pronesli jsme přání i očekávání, že „Zlatá Praha“ ještě více se zdokonalí v části textové i ob- razové. Na kolik se tak stalo, úkolem jest těchto řádků. „Zlatá Praha“, ačkoliv určena jest pro kruh čtenářů vzdělanějších, všímá si stejně pečlivě a svědomitě všech odrud písemnictví: povídky dějepisné, románu hi- storického, povídky vesnické i moderní no- velly. Básním při podobných listech jako „Zlatá Praha“ nepřikládáme valně váhy; mohly by ouplně chyběti, jakož tomu při nejpřednějších illustrovaných listech angli- ckých, ruských a francouzských, poněvadž mají postavení vždycky více méně podříze- né. Víme z vlastního názoru a zkušenosti, že pravidelně jich čtenáři ani nečtou ani zde ani při jiných časopisech rázu čistě belletristického. — Dle rozvržení nahoře po- dotčeného říditi se budeme, když blíže části textové „Zlaté Prahy“ si povšimneme. Historická povídka a román čím dále tím větší nabývá obliby i rozšíření. Záslu- ba to výborných povídkářů Aloisa Jiráska a zesnulého Vácsl. Beneše-Třebízského. Vedle nich s větším či menším zdarem pěstují povídku dějepisnou Řezníček, Braun, Kolda Malínský a nejnověji i Ferdinand Schulz. Ve „Zlaté Praze“ shledáváme se s histori- ckým románem „Nymburská rychta“ z jeho pera. I obsahuje román tento děj velmi zajímavý, dobře rozvržený, plyně, ba napí- navě vypravovaný. Místopis, kresba kara- kterů jest neobyčejně mohutna, karakteri- stická. Koncem však, v němž tehdejší běh událostí: vypuzení Jindřicha Korutanského, útěk Elišky Přemyslovny do věrného města Nymburka se líčí, jenž podán jest ve způ- sobě epického vypravování, hodnotě práce nemálo ublíženo, poněvadž se to vyjímá jako „Deus ex machina“ v dramatě. Což zachrá- nění Johlina nedalo se jinak vykonati než pomocí jasné Přemyslovny? Povídka Koldy Malínského „Syn direktorův“ hraje o celá tři století později, za posledních okamžiků věku zlatého, v letech osmnáctých století sedmnáctého. Vyznamenává se neobyčejně bohatým dějem, případným pozadím dějepis- ným, trefným karakterisováním tehdějšich lidí, jen po penězích a slávě dychtících; místy však jest vypravování poněkud suché: pouhé popisování bez náležitého líčení. Za to práce Jiráskova „Zemanka“ vyniká nejen pěkným dějem, spíše ještě více pak mohut- ným kresleným karakterův, z nichž zeman, bývalý táborský hejtman, zemanka a šířitel učení Adamitského jsou nejlepší. „Zeman- ka“ vedle výtečných „Psohlavců“, cenou poctěného obrazu dějepisného, „V cizích službách“ a kouzlivě působící „Maryly“ v letošní „Osvětě“ vytištěné, patří bez odporu k nejlepším pracím tohoto geniálního vy- pravovatele. Vesnická povídka zastoupena tu výborným kusem od Josefa Štolby „Pro nic za nic“. Látka dějová jest známa: tvr- dohlavosť našich venkovských hospodářů, avšak zpracování, to je to. Už jsme dávno tak pěkný kus podobného druhu nečetli. Junácká kresba Holečkova „Marko Miljanov a město Podgorica“ postrádá zaokrouhleného celku i žádoucí pointy. I tato práce Hole- čkova trpí vadou u Holečka běžnou: více se povídá než děje. Novella Emanuela Zítka „Jest prospěšno psáti memoiry“ nepoutá ani pěkným dějem ani poutavým vypravováním. Patrno, že panu Zítkovi vadí nejen studium, technická zručnosť, ale i pozorovací talent. Vady to při našich mladých pánech spiso- vatelich při zimničné činnosti běžné a oby- čejné. „Rumfordská polévka“ od známého specialisty v líčení poměrů maloměstských, ačkoliv tentokrát příteli Lierovi se do odboru vpletl, dobře jest 'stylisována. Lierova no- vella „V podruží litery“ podobně protahuje se do nekonečna jako „Vojtěcha Rývy ná- stupce“ v časopise „Lumír“ uveřejňovaná. Ze čtení zábavně-poučného vynímáme pět článků jako zvláště pěkných a pouč- ných. Nejprvé dvě práce od výtečného zna- tele věku Rudolfinského Josefa Svátka „Praha za doby Rudolfovy“ a „Historky o bílé věži.“ Dva články výborného cestopisu Eugena Miroslava Ruttého zavádějící nás až do jižních Švýcar, popisují město Bern a hospic na velkém Svatém Bernardu. Ko nečně článek Josefa Kořenského „V lapon- ské škole“ pro nejširší kruhy učitelské zaji- mavý a pozoruhodný. Překladům věnuje redakce nemalou péči a vybírá ty nejlepší, uvádějíc je na míru nejmenší. Rubriky „Činohra“ a „Literatura“ ko- nečně snad s novým ročníkem dostanou se do rukou povolanějších než jsou pesud. — O části obrazové referovati nám nemožno, poněvadž jsme v uměni tom laiky. Listárna redakce. Do Š. Račte se obrátiti laskavě na místodrž. dolnor.; známe mimo jiné a jmenovaného Molitora, který se narodil r. 1604 (ne jak chybně vytisknuto bylo r. 1504), ještě Jana Petra Molitora (Müller), malíře, nar. se u Koblence r. 1702—1757 v Praze, Martina z Mol., malíře a ryjce (1759—1812) ve Vídni. — Na zdar! Tržní ceny v Domažlicích dne 12. listopadu 1885. hektolitr 7.— Pšenice — — — 7.10 6.80 Žito — — — 5.555.30 5.25 Ječmen — — — 5.50 5.30 5.— Oves — — — — 3.75 3.55 3.45 Hrách — — .— Brambory — 80 80 Zelí(hlávky) jedna kopa 4.50 2.30 1.50 Seno 100 kilo — — 5.60 — 4.60 Sláma „ 3.— — — 3.20 Máslo jedno kilo — .— 0.94 Vejce jedna kopa — .— 1.70 M. März, tržní revisor.