Státní okresní archiv Česká Lípa

Okresní archiv měl své předchůdce v městských archivech v několika městech, kde bylo o staré písemnosti skutečně pečováno a byly i badatelsky využívány. Nejdůležitější z nich byl městský archiv v České Lípě. Česká Lípa jakožto jedno z největších severočeských měst měla velmi bohatý městský archiv. Jeho počátky spadají do čtyřicátých let 19. století. Tehdy Friedrich Sonnewend sestavil registraturní systém pro třídění a ukládání písemností a uspořádal městskou registraturu podle pertinenčního ukládacího principu. Zamanipuloval do ní i některé písemnosti cechů, spolků, far, českolipského augustiniánského kláštera a některých soukromých osob. Již v roce 1840 sestavil inventární soupis archiválií, který obsahoval 1638 položek a v dalších letech soupis rozšiřoval a doplňoval. Zavedl dokonce knihu výpůjček z archivu. F. Sonnewendem vybrané písemnosti tvořily městský archiv, zatímco ostatní masa, do soupisu nezahrnutá, byla městskou spisovnou. Značným zásahem do Sonnewendovy práce při pořádání městského archivu byly revoluční události let 1848–1849 a následná správní reforma roku 1850. Archiválie byly ve chvatu převáženy z radnice do četnických kasáren a systém byl porušen. Friedrich Sonnewend roku 1850 ze služeb magistrátu odešel. O znovunavrácení městského archivu do budovy radnice se v roce 1875 postaral městský tajemník Wenzel Heimrich. Sonnewendův registraturní systém v základech zachoval, starý historický archiv však doplňoval jen výjimečně. Nedostatek ukládacího místa jej přinutil skartovat. Značně diletantského skartačního zásahu se dočkala i  Sonnewendova registratura z první poloviny 19. století. Od osmdesátých let 19. století byl českolipský městský archiv využíván i badatelsky. Po Heimrichově smrti se městský archiv i městská spisovna dostaly na okraj zájmu městského úřadu.

Až na sklonku dvacátých let 20. století bylo obnoveno místo městského archiváře, jímž byl ustanoven Karl Josef Bienert, který pečoval výhradně jen o městský archiv. Zpočátku se zaměřil na soustředění a zajištění veškerého archivního materiálu. Archiv přemanipuloval tak, aby vyhovoval zejména potřebám genealogického bádání. Vytvářel umělé celky bez ohledu na původce a původ archiválií a také sbírky dokladů k různým tématům. Do městského archivu zařazoval i písemnosti cechů, spolků a škol. V letech 1934–1938 působil českolipský archiv jako archiv okresní, své písemnosti v něm odděleně ukládaly některé obce z okolí. Díky Bienertově aktivitě bylo ve třicátých letech do archivu převzato značné množství písemností, archiv měl v budově radnice vyhrazeno několik místností.  Archivář Bienert úzce spolupracoval s městským muzeem, zasloužil se o propagaci archivu a města a navázal velmi plodnou spolupráci s veřejností. Učinil z archivu předmět veřejného zájmu. Druhou světovou válku přečkal městský archiv i archivář bez vážnější újmy.

V Kamenickém Šenově, Mimoni a Novém Boru byl městský archiv úzce spojen s muzeem. V ostatních městech regionu zůstaly městské archivy na úrovni více či méně uspořádaných spisoven.

Počátkem padesátých let 20. století vznikala síť okresních archivů jakožto odborných zařízení ONV. Funkcí okresního archivu byly zpravidla pověřovány městské archivy v sídle ONV. Podle tehdejšího územně správního členění státu bylo Českolipsko rozděleno na tři politické okresy: Českou Lípu, Nový Bor a Doksy. Okresní archiv byl v České Lípě zřízen již roku 1951, avšak personálně byl obsazen až roku 1953. Jako skutečný archiv, který soustřeďoval písemnosti různých původců na území okresu a také archiválie zpracovával a využíval k osvětové práci, začal českolipský okresní archiv působit až od roku 1955, kdy se jeho ředitelkou stala Marie Vojtíšková. Současně se vznikem okresního archivu v České Lípě vznikl roku 1951 také okresní archiv v Doksech, vedený archivářem Ferdinandem Hruškou, který převzal písemnosti městského archivu v Dubé. V roce 1959 byl Okresní archiv Doksy přestěhován do zámku v Bělé pod Bezdězem a zároveň převzal písemnosti archivu města Bělá pod Bezdězem. Roku 1953 byl založen okresní archiv v Novém Boru (archivář Jaroslav Žežulka), funkčním okresním archivem se však stal až roku 1957 s příchodem archiváře Bohumíra Jindry. Novoborský okresní archiv spravoval také městské archivy v Kamenickém Šenově a České Kamenici.

Okresní archivy v České Lípě, Doksech a Novém Boru se po svém vzniku tísnily v nevyhovujících prostorách. Jejich pracovníci většinou neměli odborné vzdělání. Vedle archivu daného města v nich byly v první polovině padesátých let uloženy písemnosti cechů, spolků a několika škol a dále pak spravovaly registraturu příslušného ONV. Archiváři se zaměřovali zejména na skartace a svozy archivního materiálu, pokud to prostorové podmínky dovolily. Od roku 1956 se začala prosazovat jednotná evidence archivních fondů a jejich přebírání a zpracování podle jednotných pravidel.

Po správní reformě roku 1960 došlo ke sloučení dosavadních okresních archivů v České Lípě, Doksech a Novém Boru a městských archivů v Kamenickém Šenově a Jablonném v Podještědí do jednoho okresního archivu. Centrálním pracovištěm se stal archiv v České Lípě, archivy v Bělé pod Bezdězem, Novém Boru, Kamenickém Šenově a Jablonném v Podještědí byly jeho pobočkami. V letech 1960–1964 se po nezbytných stavebních úpravách okresní archiv postupně přestěhoval do budovy augustiniánského kláštera v České Lípě a soustředil sem z poboček všechny archivní fondy. Pobočky postupně zanikly. Okresní archiv převzal také fondy původců z nově připojených území z okresních archivů Litoměřice a Liberec. V budově kláštera sídlilo spolu s archivem okresní vlastivědné muzeum.  Obě instituce spolu od počátku úzce spolupracovaly. Vedle předarchivní péče a zpřístupňování archivních fondů se archiv představil veřejnosti jako místo regionální paměti a vlastivědného výzkumu. Po čase rozšířil kulturně-osvětovou činnost o vydávání neperiodického sborníku Českolipsko literární a dalších příležitostných publikací. V roce 1976 vyšla na svoji dobu moderní a ojedinělá monografie o dějinách okresního města nazvaná Česká Lípa. Marie Vojtíšková v ní zúročila své znalosti načerpané při mnohaletém zpracování rozsáhlého archivního fondu Archiv města Česká Lípa. Spoluautorem byl Jaroslav Panáček, poválečný městský archivář. Zrušením všech poboček a dalšími svozy archivního materiálu ze škol, far a soudů se vcelku prostorný depozitář archivu brzy zaplnil. Marie Vojtíšková musela opět hledat vhodné prostory pro ukládání archiválií. Roku 1970 dostal archiv do užívání celé přízemí rozlehlého zámku ve Stvolínkách, který leží 16 km na jihozápad od okresního města. V prvním patře zámku mělo své depozitáře okresní muzeum. Stavební úpravy stvolíneckého zámku se vlekly po mnoho let. V depozitářích nebylo instalováno topení ani osvětlení a archiválie zde byly vystaveny působení plísní a nadměrnému kolísání teplot.

Od roku 1960 se zvýšil počet zaměstnanců, nejprve o administrativní sílu, od roku 1972 také o dalšího odborného archiváře a pracovníka knihovny.  V roce 1972 přišel do českolipského archivu Miloslav Sovadina. Jako odborný archivář v něm pracoval 36 let, z toho čtyři roky ve funkci ředitele. Badatelsky zpřístupnil stovky archivních fondů, uspořádal odbornou archivní knihovnu podle moderních knihovnických zásad, založil v roce 1990 vlastivědný sborník Českolipska Bezděz a bibliografickou řadu publikací vydávaných archivem. Napsal monografie o dějinách českolipského archivu a o správním vývoji regionu. Od roku 1976 měl archiv již tři odborné archiváře, knihovnici a administrativní pracovnici. V roce 1985 odešla Marie Vojtíšková do důchodu a ve vedení archivu ji do roku 1989 vystřídal Miloslav Sovadina. Od září 1989 byla ředitelkou archivu jmenována PhDr. Jana Blažková, tuto funkci zastává dodnes.

V roce 1991 byla budova augustiniánského kláštera restituována, jejím vlastníkem se stala Česká provincie Řádu sv. Augustina. Okresní úřad Česká Lípa, zřizovatel okresního archivu a okresního vlastivědného muzea, vyřešil po mnoha peripetiích složitou situaci obou institucí tak, že pro potřeby muzea od Řádu augustiniánů odkoupil budovu kláštera a roku 1994 rozhodl o stavbě účelové archivní budovy. Stavební práce byly zahájeny v roce 1996. Na konci roku 1998 se okresní archiv přestěhoval do nové budovy a poslední březnový den roku 1999 byl otevřen pro veřejnost. V archivu v té době pracovali čtyři odborní archiváři, dvě samostatné archivářky, administrativní pracovnice, dvě uklízečky a domovník.

V souvislosti s chystaným zánikem okresních úřadů přešla od pololetí roku 2002 zřizovatelská funkce na státní oblastní archivy a Okresní archiv Česká Lípa se tak stal organizační jednotkou Státního oblastního archivu v Litoměřicích. V současné době v archivu pracuje šest archivářů, administrativní síla a na poloviční úvazek správce budovy a uklízečka. Od roku 1990 se archiv každoročně podílí na vydávání vlastivědného sborníku Bezděz a od roku 2000 každoročně vydává bibliografii historicko-vlastivědné literatury okresu Česká Lípa. K Mezinárodnímu dni archivů připravuje pravidelně pro veřejnost výstavu archiválií s doprovodným komentářem nebo přednáškou.